1. kapitola - Montana

25. května 2013 v 17:39 | Shanie |  Come What May
Název povídky: Come What May
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Glee
Pairing: Kurt/Blaine
Pokračování: ? kapitol
Varování: SLASH, 12+ pro pozdější kapitoly


***

,,Budeš mi moc chybět, Kurte," zavzlykal jsem a naposledy obejmul svou lásku.

,,Neboj, budeme si psát a volat si, vždycky si na tebe najdu čas," řekl Kurt a pořádně se ke mně přitiskl.

Kurt odjíždí na studium několik kilometrů daleko, pryč od své rodiny, pryč od svého domova, od své bývalé školy, ale hlavně odjíždí pryč ode mě. Chodíme spolu už nějaký ten pátek, přesněji sice teprve 6 měsíců a něco, ale oboum se nám to vždycky zdálo jako věčnost.

Kurta přijali na univerzitu v Montaně. Rozhodl se, že svůj čas tam bude věnovat zpěvu a hraní. Jeho sen byl vždycky vystudovat tento obor, ale poslední dobou byl na vážkách. Všechno mu to tady v Kalifornii bude chybět.

,,Dávej na sebe pozor, miláčku," políbil jsem ho do vlasů a poté na čelo. Nedokážu si představit, že nebudeme spolu a jediné, co nás bude spojovat, bude webkamera a internet.

,,Jako vždycky," pousmál se na mě, dal mi poslední pusu a poté už jsem ho musel pustit ze svého sevření.

Viděl jsem jej, jak odchází. Prošel kontrolou, vzal si svůj kufr, ještě mi zamával a pak už zmizel někde v letištní hale. Nejraději bych se za ním rozběhl s kyticí růží či prstenem a přemluvil ho, ať zůstane, nebo pojedu s ním. Ale život není romantická komedie ani žádné drama. Musel jsem to brát tak, jak to bylo. S tím, že ho teď dlouho neuvidím, nebudu cítit jeho doteky a nebudu s ním usínat.

Zato bych ho ale nikdy nepodvedl, nejsem takový. Miluji ho a udělal bych pro něj první poslední. Vždycky se mi líbil, ale oslovil jsem ho až nedávno a on mi neuvěřitelně přirostl k srdci. Naprosto tam vryl své jméno, abych na něj nikdy nezapomněl, což se také nestane. Za tu chvíli jsme spolu zažili toho tolik, že to nedokážu spočítat na prstech. A to ani kdybych počítal i na prstech u nohou. S ním mi je nejlíp, s ním jsem š'tastný a jen jemu dokážu říct úplně všechno. Je jeden z mála lidí, kterému tak věřím. Když nepočítám svoji rodinu.

Smutně jsem si povzdechl. Stále jsem tam postával a šoupal nohou, jen tak, na jednom a tom samém místě. Přesně tam, kde ještě před chvílí stál Kurt.

Po tváři mi stekla slza, ale musel jsem to překonat. Otočil jsem se a s falešným úsměvem na tváři jsem se rozešel zpět před letiště, kde na mě ještě pořád čekal taxi, který nás sem i přivezl.

,,To je dost, co vám trvalo tak dlouho?" otočil se na mě nevrlý taxikář.

,,Do toho vám nic není," odsekl jsem mu a pokynul, aby už na to šlápl. Nechci se tady dýl zdržovat. Musím začít dělat něco, co mi pomůže se odreagovat a nemyslet pořád na jeho pronikavé, šedomodré oči a jeho dokonalý a zamilovaný úsměv.

►►►

Přijel jsem docela unavený zpátky domů. Vešel jsem do svého pokoje a zhluboka se nadechl. Mou pozornost přitáhla rozestlaná postel, ve které ještě před chvílí dřímal ON. Se slzami v očích jsem pohlédl na fotografie, které mi zdobily poličku přímo nad stolem.

,,Blaine?" do pokoje vešla moje mamka.

,,Ahoj, mami," v mžiku jsem se na ni otočil a pak si protřel oči.

,,Co se děje?" byla zvědavá a já to někomu říct chtěl a musel.

,,Však víš, Kurt dnes odjel," sklopil jsem zrak k zemi.

,,Ah, vlastně, máš pravdu," přitakala, přiběhla ke mně a vroucně mě objala.

,,Díky, mami," pohladil jsem ji po zádech a potom ji zase pustil.

,,Pojď, ukuchtila jsem skvělou večeři," pousmála se, vzala mě za ruku a odvedla mě dolů do jídelny.

Pořádně jsem se najedl, vysprchoval a lehl si do postele s mobilem v ruce. Celou dobu jsem čekal, kdy se mi ozve, že doletěl a dojel v pořádku a že se mu škola líbí. Čekal jsem. Čekal jsem tak dlouho, že jsem chtě nechtě usnul.

***

Vzbudil jsem se kolem sedmé hodiny, což bylo pro mě tak akorát. O půl 8 mi jede autobus, musím totiž do školy.

V rychlosti jsem se vyhrabal z postele, ale ještě předtím jsem nahlídl, jestli se Kurt neozval. A ozval. Na displeji se mi zobrazila u srdce hřející zpráva, že dorazil v pořádku a že jeho spolubydlící jsou skvělí. Přesně to jsem potřeboval slyšet, že se má dobře.

Vyčistil jsem si zuby, zgeloval si vlasy tak, abych je neměl vlnité, nastříkal se svou nejoblíbenější voňavkou, kterou můj přítel vždycky tak zbožňoval, a převlékl se do něčeho přijatelného. A může se vyjít.

Doběhl jsem na zastávku a byl rád, že jsem dnes vyšel o něco dřív. Cesta mi totiž trvala déle než obvykle, nevím proč, možná jsem příliš přemýšlel.

***

,,Čau, kámo," pozdravil mě můj nejlepší kamarád Sam.

,,Ahoj, Same," koutky se mi roztáhly do stran.

,,Normálně, nevěřil bys, co se stalo," zhluboka se nadechl a surově mě plácl po rameni.

,,Nevím, povídej," přimhouřil jsem oči a poslouchal jej.

,,Škola se rozhodla, že letošní rok bude v něčem výjimečný... A víš, pro co všichni hlasovali?!" vykřikl radostně a píchl mě prstem do břicha.

,,O tom vím, ale netuším, co dostalo nejvíc hlasů," klidně jsem odpověděl a zavřel svou skříňku, která byla plná společných fotek a talismanů.

,,Ha! Letos se budou pořádat plesy dva! A ne jeden, jak to bylo dřív, chápeš, ne?" frajersky si zkousnul spodní ret.

,,Cože? Tak to se bohužel nezúčastním," zklamaně jsem se podíval do země, na něj a pak zase do země.

,,Co blbneš, proč bys nešel? Hele, to, že tady není Kurt, neznamená, že si nemůžeš užívat, hm?" usmál se na mě a pohladil mě po bolavém rameni.

,,No jo, možná máš pravdu... Uvidíme... A kdy to vlastně je?" najednou mi došlo, že ani neznám datum.

,,Ten první tuším už za dva týdny a ten druhý jako obvykle až úplně na konci roku," zamrkal na mě ještě a pak, když zazvonilo, jsme šli každý svým směrem, každý do jiné učebny.

***

,,Pane Andersone, vy nedáváte pozor," propálila mě profesorka pohledem, když jsem zrovna posílal textovku.

,,Ale dávám, přísahám," zalhal jsem a poté si mobil schoval do batohu.

,,Víte, že pokud se nezačnete víc učit a snažit se, můžete rupnout," řekla přísným tónem, načež jsem jen zamlulal něco na způsob 'Hmm'.

Listoval jsem knížkou a snažil se naučit něco z filozofie. Ale nějak mi to nelezlo do hlavy, vůbec jsem těm pojmům nerozumněl. Asi si budu muset sehnat doučování, a to co nejdřív, jinak nedokončím ani ročník.

Zazvonilo, posbíral jsem si své věci a se zmatkem v hlavě jsem se vydal na své nejoblíbenější místo na škole - do sboru.

Všechny jsem zdvořile pozdravil a poté si sedl hned vedle Tiny.

,,Zdravím, lidi, víte, co bude na tomto roku speciální?" vešel do třídy pan Schue.

,,Nastane konečně konec světa?" přihlásila se Brittany, kterou jako vždy raději nikdo neposlouchal. Neříkám, že není vtipná, ale někdy to celkem přehání.

,,Ne, Britt, ale určitě to bude vzrušující," dodal ještě a poté přešel k tabuli. ,,Letos se budou konat dva plesy a abychom začaly šířit dobrou náladu a atmosféru, téma tohoto týdne bude 'Láska'."

To je skvělý, jako bych neměl dost svých starostí, ještě budu muset zpívat něco, co mi jej připomíná.

,,Blaine? Co se tváříš tak zaraženě?" všiml si pan Schuester a zvědavě na mě pohlédl.

,,Já, já... To nic, jsem v pohodě, jen přemýšlím, jakou písničku si vybrat," znovu jsem musel lhát. Nechci dát najevo svou slabost. Vždyť ani přece slabý nejsem.

,,No, tak si to dobře promysli, tvůj hlas se nám bude moc hodit," pousmál se a dál vysvětloval, jak bude celý týden probíhat.

Znovu jsem se zamyslel nad tím songem. Co bych tak asi mohl zpívat? Chtělo by to něco, co by vyjádřilo mé pocity... Něco, do čeho bych dal vážně srdce.

Pak mě něco napadlo.

,,Pane Schue? Rád bych zazpíval hned teď," zvedl jsem se z lavky, odhodlaný tuhle píseň věnovat Kurtovi.

,,Jak chceš, a co to bude?" zeptal se a všichni se na mě nadějně podívali.

,,Chtěl bych zazpívat Come What May," odkašlal jsem si a poprosil kluky, aby začali hrát.

Never know I could feel like this
Like I've never seen the sky before
Want to vanish inside your kiss
Every day I love you more and more
Listen to my heart can you hear it sings?
Telling me to give you everything
Seasons may change, winter to spring
But I love you until the end of time

Come what may
Come what may
I will love you until my dying day
...

Dozpíval jsem a abych byl upřímný, docela jsem si i oddychl. Nebylo to zase tak špatné. Určitě proto, že jsem do toho dal kus sebe.

,,To bylo skvělé, Blaine, vážně," zatleskal pan Schuester a ostatní se taktéž přidali.

,,Díky, díky moc," zastyděl jsem se a s úsměvem na tváři jsem odešel ze třídy.

►►►

Přišel jsem domů celý natěšený a bez všelijakého zdržování jsem si sedl za noteebok. Otevřel jsem ho a rychlostí blesku jsem se přihlásil na skype.

,,Paráda, jsi tady," řekl jsem si nadšeně sám pro sebe a začal jej vytáčet. Chvíli to jen tak tupě pípalo a potom to konečně zvedl.

,,Ahoj, lásko!" vykřikl a ihned po tom, co zapl kameru, ji roztomile políbil.

,,Ahoj, miláčku," zaculil jsem se a na oplátku mu poslal desítky vzdušných pusinek.

,,Tak rád tě vidím, kdybys jen věděl, jak je to tu skvělý!" stále křičel a já si tak mohl užívat jeho dokonalý smích.

,,Jo, vypadáš šťastně," pochválil jsem jeho zevnějšek a on se jen roztomile začervenal.

,,Tak jak to jde ve sboru?" zeptal se mě a přitom si usrkl nejspíš pomerančového džusu.

,,No, jde to... Dnes jsem zpíval písničku pro tebe," zamrkal jsem na něj.

,,Jé, to je sladký, děkuju," opět se zazubil, ale záhy odvrátil pohled někam vedle sebe.

,,Co se děje?" byl jsem zvědavý.

,,Nic, to nic, promiň, Blaine, ale budu muset jít, zavoláme si večer, miluju tě," zamával ještě do kamery a potom hovor vypl.

O co zase jde? Jenom doufám, že nemá žádné trable, anebo se mi ho nesnaží někdo přebrat. To bych si musel koupit velice drahou letenku a jít si to vyřídit osobně.

Pousmál jsem se nad tím, že jsem po delší době slyšel jeho hlas, a poté jsem sebou plácl unaveně do postele.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | Web | 17. května 2013 v 2:03 | Reagovat

Oww, to je ale sladká povídka :3 Strašně dobře se to četlo :) Jsem zvědavá, co ten Kurt, doufám, že ho nepodvádí! :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama