3. kapitola - Make You Believe

25. května 2013 v 17:40 | Shanie |  Come What May
Název povídky: Come What May
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Glee
Pairing: Kurt/Blaine
Pokračování: ? kapitol
Varování: SLASH, 12+ pro pozdější kapitoly


***

Nadšeně jsem se pousmál. Tohle je něco pro mě. Je to přesně to, v co jsem doufal, že objevím.

,,Skvělý," řekl jsem si sám pro sebe a rozhlédl se kolem. Potřeboval bych se někoho zeptat na cestu, jelikož vůbec nevím, kde se právě nacházím. Snad najdu cestu zpátky. Pro tenhle případ jsem s sebou měl malou, pokrčenou a dosti nepřehlednou mapku. Ale snad se neztratím, to by byl docela průšvih.

Přešel jsem přes přechod silnici a zahlídl nějakého mladšího kluka. Jen tak postával a kouřil. Opatrně jsem přešel k němu a nesměle jsem se na něj zazubil.

,,Ahoj, prosím tě, nevíš, jak se dostanu ke klubu Rose's?" zamrkal jsem na něj a určitě jsem i celý zrudl.

,,Ah, čau," prudce se na mě otočil, přičemž stihl i zahodit cigaretu. Všiml jsem si, že je Asiat. ,,Ptal ses na Rose's, že jo?" podrbal se ve svých hustých, kratších vlasech. Teď už jsem poznal, že je asi Číňan.

,,Jo, jo," přikývl jsem a čekal na jeho odpověď.

,,Rose's, Rose's...," zamyslel se a zamžoural. ,,Už asi vím," zasmál se. ,,Půjdeš tudy, pořád rovně, první odbočka vlevo, půjdeš asi 300 metrů a tam to je," zkousnul si ret a očividně doufal, že mi poradil správně. Upřímně řečeno, i já v to doufal.

,,Díky moc," chystal jsem se odejít, ale on mě chytl za paži. Tázavě jsem na něj vzhlídl.

,,Jsem to ale blbec, vlastně se tam chystám taky," zakroutil hlavou.

,,Aha," začal jsem se vysmívavě křenit. Možná to ode mě nebylo fér, ale přišlo mi to roztomilé.

,,Jsem Mike," potřásli jsme si rukama.

,,Blaine," kývl jsem na něj a čekal, jestli půjdeme spolu.

A opravdu jsme šli. Cesta trvala bezmála 25 minut. Povídali jsme si a více se poznávali. Dozvěděl jsem se, že taky není přímo z Oregonu, ale z Washingtonu. Je vtipné, že má v Los Angeles taky rodinu. Dobře pro mě, třeba z nás budou jednou hodně dobří kamarádi, ale nikdo mi nedokáže nahradit Sama.

Došli jsme před klub a já si užasle povzdechl. Vypadal velice moderně, byl fialové barvy a na samém vršku střechy stál neonový nápis, jak jinak než ROSE's.

,,Tak co, bojíš se?" usmál se a uštědřil mi pořádný štulec do žeber.

,,Ne, nebojím," naštvaně jsem pohlédl na jeho vypracované bicepsy.

,,Promiň, jestli jsem ti ublížil," pohladil mě nakonec po rameni a povzdechl si.

,,Tak pojďme, máme už jen pár minut," navrhl jsem a otevřel mu gentlemansky dveře.

***

,,Blaine Anderson a Mike Chang, prosím!" zvolala nějaká sympatická mladší slečna.

Mike mě vzal přátelsky kolem ramen a společně jsme vystoupili na pódium. Pár minut před zavoláním jsme se rozhodli, že zazpíváme duet. Něco, co oba známe, aby nám nedělal problém text.

But you didn't have to cut me off
Make out like it never happened and that we were nothing
And I don't even need your love
But you treat me like a stranger and that feels so rough
No, you didn't have to stoop so low
Have your friends collect your records and then change your number
I guess that I don't need that though
Now you're just somebody that I used to know
...

Dozpívali jsme a 'obecenstvo' se roztleskalo. Současně jsme se na sebe s Mikem podívali a radostně se na sebe zaculili. Zřejmě se to divákům líbilo. A snad i organizátorce.

,,To bylo úžasné," pochválila nás a přešla blíž k pódiu. ,,Přijímám vás oba, hned teď," pokývala na nás a pokynula nám, abychom sestoupili dolů a ještě jednou se poklonili.

Užasle jsme se na ni dívali a ani jeden z nás asi nechápal, co se právě stalo a proč jsou z toho tak unešení.

,,Jste krásný pár," potřásla nám oboum rukama a my se zarazili.

,,Promiňte, to bude omyl," poníženě jsem zrudl a pokusil se zasmát, abych odlehčil situaci.

,,Chcete mi říct, že spolu nechodíte?" vykulila oči.

,,Přesně tak," vložil se do toho Mike a záhy pustil mou dlaň, o které jsem ani nevěděl, že ji vůbec stíská.

,,A co ty doteky během duetu?" byli najednou všichni zvědaví a nechtělo se jim věřit realitě.

,,Seznámili jsme se asi před půl hodinou," konstatoval jsem, abych všechny uklidnil. Všichni si sedli opět na zadek a čekali, co se z toho nakonec ještě vyvrbí.

,,Aha...," zamyslela se ta slečna a pořádně si nás změřila pohledem od hlav až k patám. ,,I tak jste přijatí, zkouška bude každou středu ve 3 hodiny," dala nám nějaké papíry a vyzvala nás, abychom dali prostor ostatním a odešli ze sálu.

A my skutečně odešli, s vřelým pocitem v srdcích. Oboum se nám rozzářily oči a aby se neřeklo, parťácky jsme si plácli. Vyměnili jsme si s Mikem telefonní čísla a taky kontakty na skype, abychom spolu mohli být v kontaktu co nejvíc. Vážně jsem teď potřeboval nějakého kamaráda. Ale ještě předtím mě šel Mike doprovodit, protože už se začínalo stmívat a já nemám rád noční procházky po městě v jedné osobě.

***

,,Tak tady momentálně bydlím," ukázal jsem na menší domek s krásnou zahradou.

,,Páni, roztomilý dům," koutky se mu roztáhly do stran a trošku se ke mně přiblížil, abychom nemuseli mluvit tak hlasitě.

Opřeli jsme se o náš plot, ale po chvíli jsme usoudili, že bude lepší, když si sedneme na schodky před dveře. Sedl si o jeden schodek níž než já a zády se zapřel o zábradlí. Chvíli na mě jen tak koukal a pak si odkašlal.

,,A kdy ses vlastně nastěhoval?" byl zvědavý.

,,Včera," pokýval jsem na něj hlavou a on jen pokrčil rameny.

,,Já jsem tu asi měsíc," opáčil a dál se na mě upřeně díval.

,,Máš přítelkyni?" teď jsem byl na řadě já.

,,Ne, nedávno jsme se rozešli, po tom, co jsem se musel nastěhovat tady," hlesl a zklamaně se podíval do schodů pod sebe.

Moje srdce se vystrašeně rozbušilo. Co když se tohle stane mně a Kurtovi? Co když mi jednou napíše, že je všemu konec? Že už to tak nemůže pokračovat? A to je to teprve chvíle, co mi odjel.

,,Už musím jít," vychrlil jsem ze sebe rychle a utíkal dovnitř domu. Dal jsem si rychlou sprchu a běžel jsem za notebook. Díky techniko, že jsi pokročila tak daleko a umožňuješ mi psát si s mým přítelem. Bylo mi blbé tam nechat Mikea jen tak, ale jsem si zcela jistý, že jsem ho ani ne po minutě viděl z okna odcházet směrem domů. ,,Kurte, lásko, zlato, zvedni to," kousal jsem si nehty za monitorem, a když mi to nezvedal asi 3 minuty v kuse, zuřivě jsem pěstí práskl do stolu.

Najednou, když jsem to zkusil asi po stopadesáté, usyšel jsem jeho uklidňující a veselý hlas.

,,Miláčku, ahoj," zamával mi do webkamery a sladce se na mě usmál.

,,Broučku, tak moc mi chybíš," začaly mi pálivě slzet oči.

,,Ty mně taky, ani nevíš, jak moc," vzal si kapesník a protřel si ním oči.

,,Jak ses měl na párty?" chtěl jsem vědět všechno.

,,Nešel jsem tam," podíval se kolem sebe a poté si do pusinky vložil velkou popcornovou kuličku.

,,Cože? Jak nešel? Proč ne?" podrbal jsem se se zvědavostí ve vlasech.

,,Neměl jsem na to náladu, raději jsem celý den strávil prohlížením našich fotek," znovu ten nádherný úsměv plný radosti a lásky.

Tak teď jsem se cítil pěkně trapně a blbě. Důvod, proč jsem dneska chtěl zpívat Somebody That I Used to Know, byl ten, že mám pocit, že to s Kurtem začíná všechno slábnout. Co mu mám teď na to říct? Mezitím, co ty ses díval na naše zamilované fotky, jsem si vylíval zlost a zpíval o tobě hnusnou písničku?!

,,Ah, to je roztomilé," to bylo vše, na co jsem se zmohl.

,,Volal mi Sam, že prý bude nějaký předčasný ples," usrkl si jako vždy ze svého džusu. Fialovým brčkem. Kurt miluje fialovou.

,,Jo, to bude, přemýšlím, že tam půjdu, i když jsem v Oregonu," zkousnul jsem si spodní ret.

,,To jako vážně? Ty půjdeš na ples beze mě?" nezachápal a naštvaně na mě pohlédl přes čočku kamerky.

,,Strašně moc tam chci... Neměl bych nouzi, mohl bych strávit večer se Samem," pokrčil jsem lhostejně rameny. On se mi celou dobu, co je pryč, nevěnoval, tak proč mu to nějak lehce nevrátit?

,,Děláš si srandu? Na to zapomeň, nikam nepojedeš," založil ruce a vítězně se usmál.

,,Že ne? A jak tomu zabráníš, ty prcku," byl jsem zvědavý, s čím přijde tentokrát. Vždycky jsem ve všem vyhrál zaslouženě já.

,,Já ti dám prcka, vždyť jsem vyšší než ty," propíchl mě pohledem a já ten píchanec cítil snad i reálně.

,,Máš jediné štěstí, že mi to nevadí," naše konverzace najednou chytila úplně jiný spád, než bylo zamýšleno, a my se dostali přes urážení sama sebe, přes kuřecí nugetky a obrázky tancujících pštrosů až k sexu. Neříkám, že jsem na něm závislý, ani mi moc nechybí. Chybí mi jen intimní život s Kurtem. To mazlení, tulení a dotyky, to všechno je k nezaplacení. A když už na to dojde, tak ano, i po samotném sexu se mi párkrát zastesklo. Ale dohodli jsme se, že to vydržíme a nebudeme si hledat žádné náhrady. Přičemž se musím přiznat, že jsem si už takovou jednu náhradu našel. Včera v noci. Byl jsem do toho tak zabraný, že jsem se ráno probral a ruku jsem měl v boxerkách. Měl jsem štěstí, že máma nevtrhla do pokoje jako vždy a neservala ze mě peřinu. Ten pohled by se jí asi moc nelíbil a upřímně řečeno, mně taky ne.

,,A kdy se vlastně uvidíme?" podíval jsem se do kalendáře a modlil se, aby řekl nějaký datum ještě z tohoto měsíce.

Taktéž nahlédl do kalendáře a na tváři se mu objevil obrovský úsměv.

,,Vždycky se mi líbílo, že když se usměješ, nejsou ti vidět zuby," pochválil jsem jeho rozkošnost, ale on se na mě podíval jako na blbce.

,,Moc díky," protočil oči. ,,Nicméně, mohl bych přijet... V dohledné době," položil kalendář a potom ho pověsil zpátky na zeď.

,,A to je jako kdy?" zase to jeho prodlužování a protahování, nenávidím to.

,,Asi za týden a půl," podíval se na mě a čekal na moji reakci.

Vyhodil jsem kalendář do vzduchu a nadšeně začal poskakovat po celém pokoji.

,,To jako vážně?! Ah bože, KURTE!" zakřičel jsem a pořádně zdůraznil jeho jméno.

Do pokoje vtrhla rozespalá a očividně naštvaná mamka. Pořádně mě zdupala za to, že už je pár hodin doma z práce a že jsem ji probudil. Omluvil jsem se jí a slíbil jí, že jí zítra připravím snídani do postele. Poté už bylo ale vážně dost hodin, a tak jsem se rozloučil s Kurtem, poslal mu pár vzdušných pusinek a zalezl si i s Kurtkou do postele.

►►►

Uběhl další týden a já už se připravoval na to, jak řeknu mamce, že pojedu zpátky do L.A. Na pár dní. Nadechl jsem se, napil se ledového mojita a přešel za ní do obýváku. Byl víkend, a tak jen relaxovala na gauči a sledovala televizi.

,,Mami, musím s tebou mluvit," stoupl jsem si před plazmovku, aby si mě všimla, jelikož už zase skoro usínala.

,,Copak, zlato," zamručela a protřela si rukama své rozespalé oči.

,,Jedu zpátky do L.A.," řekl jsem tak rozhodně, že jsem se sám sobě divil, jak jsem to dokázal bez jakéhokoliv koktání.

,,No jo, Blaine," zašeptala a hodila přes sebe deku.

,,Mami, já mluvím vážně," sedl jsem si vedle ní a chytil ji za ruku.

,,Cože?! Jsi blázen? To nemůžeš, nepustím tě samotného zpátky! A kde bys bydlel, když já budu tady?" prudce vstala do tureckého sedu a začala mluvit tak rychle, že jsem přemýšlel, jestli jsem všemu rozumněl správně.

,,Budu bydlet u Sama, mami," zakroutil jsem hlavou a prosebně se jí podíval do očí.

,,A na jak dlouho chceš vůbec jet?" povzdechla si a napila se své horké kávy.

,,Chtěl jsem nejmíň na dva dny, naše škola pořádá ples, víš," zasvětil jsem ji do situace, abych si tím zvýšil šance.

,,Na dva dny? To nemá žádný smysl, letenky jsou drahé, Blaine," namočila si do kafé kousek sušenky, který měla na talířku rozjezený nejmíň už 3 hodiny.

,,Ehm, to mi nedošlo... Tak... Tak já pojedu na celou dobu, než se vrátíš," navrhl jsem jí, ale chudina se div málem tou sladkou křehkou potvorou neudusila.

,,Bože, málem jsem umřela, blbá sušenka," ještě jednou zakašlala a pak se na mě podívala s čímsi v očích. Jen jsem nevěděl, co přesně si mám pod tím představit. Buď mě chce zabít hned teď na místě, nebo možná až za pár chvil. Anebo se na mě maminkovsky vrhne, že mě miluje a udělala by pro mě všechno. A nebo jen prostě řekne, ať jedu.

,,Očividně... Tak co?" byl jsem tak napjatý, že bych přísahal, že cítím, jak mi pulzuje krev v žilách.

,,Chci napřed mluvit se Samovou mamkou," natáhla ruku a zřejmě po mně chtěla telefon.

,,Takže jo?! Díky, mami!" kecal jsem, namísto ní jsem se na ni vrhnul já.

,,A ví o tom vůbec Sam?" řekla, když začala vytáčet její číslo. Já jen souhlasně a nadšeně pokýval hlavou. Naštěstí všechno klaplo a vše se domluvilo. Cítil jsem se divně, že tady nechám mamku samotnou, ale všiml jsem si, že už se tu stejně stihla porozhlídnout po nějakých chlapech, takže nudit se určitě nebude.



***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Natalia. Natalia. | Web | 25. května 2013 v 17:34 | Reagovat

Skvělé kapitola :-)

2 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | Web | 27. května 2013 v 17:11 | Reagovat

"Vždycky se mi líbílo, že když se usměješ, nejsou ti vidět zuby." - nejlepší věta :DD Jinak jako Blaina chápu, taky by mě to štvalo :D Ještě, že už trochu vím, jak to bude dál! :P :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama