Andante - 1. část

30. května 2013 v 19:06 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Andante
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Kyuhyun/Sungmin
Pokračování: Ne
Varování: SLASH


***

Byl horký, letní den a já dělal poslední úpravy na mém vzhledu. Chystal jsem se na jedno pěvecké vystoupení tady u nás v Seoulu.

Nemyslel jsem si o sobě, že umím nějak úžasně zpívat, ale chtěl jsem dokázat něco sám sobě. Abych to upřesnil, chodím na uměleckou školu, kde je mým hlavním předmětem tanec a zpěv. A zrovna dneska byl ten velký den. Den, kdy s naší 'skupinou' ukážeme, co v nás je.

Znovu jsem se na sebe podíval do zrcadla. Usoudil jsem, že nevypadám zase tak špatně, a proto jsem se rozhodl, že už to takhle nechám.

Poslední, co jsem udělal, bylo to, že jsem si natřel na tváře kolínskou, a mohl jsem vyrazit. Sraz jsme si dali přímo před dějištěm.

Zapomněl jsem podotknout, že na to vystoupení přijedou i studenti z jiných škol.

***

,,Ahoj, lidi". Pozdravil jsem své přátele menším mávnutím a stoupl si k nim.

,,Tak co, připraveni?" Šťouchl jsem do našeho hlavního tanečníka, ale ten se zrovna nadšeně netvářil. ,,Halo?" Šťouchnul jsem do něj znova, jelikož mi neodpověděl.

,,Eeh, jo, připraveni..." Řekl a zkousnul si spodní ret. Ale já poznal, že něco není v pořádku.

,,Hele, co se děje?" Svraštil jsem obočí a zamyšleně se na všechny podíval.

,,Je tu problém, Minnie." Řekl jeden z nich a mně poskočilo srdce. Do háje, jaký problém?! A proč mi to říkají až teď?!

,,Cože? O co jde?" Povzdechl jsem si a čekal, až mi někdo z nich konečně řekne, co se tady děje.

,,No, víš... Yesung nemůže přijít, včera měl teplotu a totálně ztratil hlasivky." Konečně jeden z těch všech promluvil.

,,To si děláš prdel?!" Křiknul jsem a zůstal tam stát jak přibitý. ,,Co teď jako hodláte dělat, chm?!" Nepřestával jsem zvyšovat hlas a začínal jsem pociťovat beznaděj.

,,Neřvi, uklidni se. Sehnali jsme náhradu." Mrkla na mě jedna ze zpěvaček.

,,Koho?" O žádném náhradníkovi jsem až doteď nevěděl. Nechápu, proč mi to neřekli, když já jsem ten, co to tady celé vede.

,,Jmenuje se Cho Kyuhyun, stojí támhle." Ukázala na chlapce stojícího od nás asi 10 metrů. Vypadal docela hezky a když zpozoroval, že se na něj upřeně dívám a prohlížím si ho, mile se na mě pousmál.

,,Mmm a umí zpívat?" Zamyšleně jsem se podrbal ve vlasech a znovu ho sjel pohledem.

,,Zpívá úžasně, jestli chceš, může ti zazpívat, abys věděl, do čeho jdeme." Dodal jeden z rapperů a já radostně souhlasil.

,,Tak fajn, zavolejte na něj, zapomněl jsem, jak se jmenuje." Rozkázal jsem a klučina k nám rychlostí blesku přicupital.

,,Ahoj, já jsem Lee Sungmin, prý bys byl ochotný s náma dneska zpívat." Uklonil jsem se, což mi oplatil.

,,Cho Kyuhyun. A ano, jestli chcete, klidně." Potřásli jsme si rukama.

,,Tak fajn, myslíš, že bys mohl zazpívat nějaký úryvek z nějakého songu? Abych zjistil, jestli se na to hodíš." Mile jsem se na něj uculil a on bez jakéhokoliv váhání začal zpívat.

Tak dokonalý hlas jsem snad ještě v životě neslyšel. Yesung má taky své kouzlo, to ano, ale tohle bylo úplně něco jiného. Byl tak charismatický a mně okamžitě naskočila husí kůže.

,,Bereme tě!" Rozhodl jsem, poplácal ho po rameni a to už jsme museli jít dovnitř. Měli jsme to štěstí, že jsme nebyli na řadě první, a tak jsme mohli ještě chvíli zkoušet.

,,A ty znáš text té písničky?" Došlo mi najednou a podal jsem mu papír se slovy.

,,Znám, je jedna z mých oblíbených, neboj se." Zamrkal na mě a já se tak konečně uklidnil.

Asi o půl hodiny později už pořadatel zvolal do mikrofonu název naší skupiny. Byl jsem nervózní jako ještě snad nikdy, ale něco mi říkalo, že to bude fungovat.

Vtom jsem si vzpomněl, že Yesung měl mít na úvod sólo. Doufal jsem, že s tím Kyuhyun počítá. A podle všeho taky počítal.
Sedli jsme si na židle kousek od něj a on si zkušeně stoupl k mikrofonu.

Hudba začala hrát a když Kyu otevřel pusu, myslel jsem, že se rozplynu. Tak sametový hlas má jen on...

Jen jsem připitoměle seděl a pozoroval jeho pohyby a gesta. Byl jsem jako zdrogovaný a nemohl jsem se z toho pocitu nijak vymanit.

Konečně skončil. Vím, že to může vyznít hnusně, ale myslím, že kdyby to trvalo jen o pár minut dýl, nevydržel bych to a musel bych se za ním rozběhnout a na místě ho umačkat.

***
O 20 minut později

,,To bylo skvělý, Hyunnie!" Padl jsem mu kolem krku, ale jakmile mi došlo, co dělám, rychle jsem ho zase pustil.

,,Díky." Zazubil se na nás a začal se převlékat do oblečení, ve kterém tady dneska přišel. Nemohl jsem si nevšimnout jeho dokonalé postavy a jeho menších břišních svalů. Začal jsem se červenat, a proto jsem se raději otočil na druhou stranu, aby si toho náhodou nevšiml.

,,Ty, hele, Kyuhyune, kam chodíš na školu?" Sedl jsem si vedle něj a obouval si boty.

,,Mám pocit, že tam, kam ty, Minnie." Podíval se na mě jako na úplného debila a já se cítil naprosto trapně.

,,Cože?! Do jaké třídy?!"

,,Do 4.B." Přisvědčil a naházel si věci do tašky.

,,Tím pádem nechápu, jak to, že jsem si tě nikdy nevšiml." Zakroutil jsem nad tím hlavou.

,,Možná je to tím, že jsem takový nenápadný." Pokrčil rameny a zdálo se, že je mu to docela jedno, ale mně to jedno nebylo, vážně jsem se cítil jako idiot.

,,Promiň..." Řekl jsem sklesle a raději si taky začal balit věci.

Když už byl Kyu vážně na odchodu, nevím, co mě to napadlo, ale musel jsem se na to zeptat.

,,Hyunnie?" Šeptl jsem a on se na mě naslouchavě otočil. ,,Nechceš přijít zítra na zkoušku? Zpíváš fakt nádherně." Prosebně jsem se mu zadíval do očí. On se na mě díval sice tak trochu vražedně, ale potom se najednou zákeřně usmál.

,,Jen pod jednou podmínkou." Vítězně se zazubil.

,,Pod jakou?"

,,Zahraješ si se mnou videohru!" Vykřikl a začal poskakovat jako malý kluk. Přišlo mi to sice vtipné, ale pořád jsem se snažil tvářit vážně. Nakonec jsem to ale stejně nevydržel a vyprskl jsem smíchy.

,,Dobře, kdy a kde?"

,,Co třeba zítra kolem páte u mě?" Navrhl a já jen nadšeně souhlasil.

Kyuhyun odcházel a já už viděl v dáli jen jeho siluetu, když pak mi něco došlo.

,,Do prčic, vždyť já ani nevím, kde bydlí!" S těmito slovy jsem se za ním rozběhl. Doběhl jsem ho ale asi až po 10 minutách, celý udýchaný.

,,Co je?" Nechápavě se na mě podíval.

,,Promiň, ale... Kde že to bydlíš?" S vypláznutým jazykem jsem tam vzdychal (zní to úchylně, já vím) a snažil se mu vysvětlit svůj problém.

,,Um, no jasně, omlouvám se, já zapomněl." V rychlosti vytáhl propisku a napsal mi jeho telefonní číslo na ruku.

,,Kus papíru by nebyl?" Smutně jsem se zadíval na popsanou ruku a aby toho nebylo málo, nakreslil mi tam i sluníčko.

,,Nebyl." Odsekl mi, naposledy se zasmál a pak už konečně odkráčel domů.

***

Hodil jsem svůj batoh plný hader do rohu pokoje a doslova padl na postel. Byl jsem ze dneška naprosto unavený a vysílený, už jsem se nemohl dočkat, až se osprchuju a konečně si lehnu a budu spinkat.

Učinil jsem tak, umyl si vlasy a zuby a pak si lehl rovnou k televizi. Nic moc zajímavého nedávali, ale já věděl, že u televize usnu zcela určitě, jako vždycky.

Ani jsem se nenadál a vážně jsem usnul, s myšlenkami na 'neznámého známeho'.

***

Probudilo mě odpudivé řinčení budíku a já musel nuceně vstát. Podíval jsem se na hodiny a už teď mi bylo jasné, že dneska nebude dobrý den. Sám nevím proč, prostě jsem to tak cítil.

Skočil jsem si do koupelny, pak do kuchyně, abych si stihl udělat ještě nějakou malou svačinku, vzal jsem si z ledničky pití a všechno to naházel do báglu.

Vůbec se mi do té školy nechtělo, ale co nadělám.

Hned u vchodu na mě čekali mí spolužáci. S úsměvem jsem je pozdravil a když jsem vešel, podlomila se mi kolena. Uviděl jsem tam stát ho.

Nechápu, proč to tak řeším, ale musel jsem uznat, že dneska vypadá vážně krásně.

,,Ahoj!" Zamával jsem na něj a rychle k němu přiběhl.

,,Ahoj, prcku." Úsměv mi oplatil a pohodil svou nádhernou ofinou.

,,Jak se máš?"

,,Ujde to, ale jedna věc mě trápí." Zkřivil ret a asi čekal, že budu vědět, o čem mluví, ale mě zrovna nic nenapadlo.

,,Mwo?" Vykulil jsem oči.

,,Neměl si mi náhodu zavolat?" Složil ruce a připadalo mi, že dělá, jak je naštvaný.

,,Aah, no jo, já zapomněl, a však to nevadí, ne, můžeme jít k tobě hned po škole." Kývl jsem na něj a doufal, že mi promine.

,,Dobře, tak se uvidíme teda kolem 3." Prohodil a odešel do své třídy a já udělal to samé, jelikož právě zazvonilo.

Zdálo se mi, že to vůbec neutíká a nudil jsem se víc a víc. Pak mě ale něco napadlo. Mám přece Hyunnieho číslo! Bleskurychle jsem potajmu z kapsy vytáhl mobil a začal psát SMS.

Nudíš se tak moc jako já? :D :( Minnie.

Odeslal jsem ji a čekal, až mi odepíše. Teda, jestli mi vůbec odepíše. Po chvíli už jsem cítil vibrování u mé nohy.

Ještě víc, utečeme? :D

Pousmál jsem se, ale zase tak nenápadný jsem asi nebyl.

,,Lee Sungmin?!" Uslyšel jsem najednou od učitelského stolu.

,,Ano?" Schoval jsem telefon pod lavici a dělal, že nic nedělám. To zní vtipně. Ne?

,,Co to tam przníte pod tou lavicí pořád?!" Prohlásil a dál se věnoval psaní zápisu na tabuli.

,,Przním? Co to je, sakra, za slovo?" Šťouchl jsem do svého spolusedícího - Ryeowooka, ale ten jen pokrčil rameny. Věděl toho asi tolik co já.

Tak jo, teď hned? :D

Znovu jsem mu odpověděl. A mně přišla nová zpráva, ani jsem se nestihl pohnout.

Hned teď! Ne, fakt, Minnie, jdeme? :D Řekni, že je ti špatně, řeknu to taky a půjdeme ke mně hrát! :DD

U téhle SMS jsem se trochu sekl. Takové věci já nedělám, on mě stihne ještě snad zkazit. K mému úžasu jsem se ale stejně přihlásil.

,,Pane profesore?" Řekl jsem 'nemocně' a začal dělat, že mi není dobře.

,,Co je zase?!" Vyjel po mně, ale to mě neodradilo.

,,Mně je zle, můžu jít na záchod?"

,,Dobře, ale ať jde někdo s tebou. A když ti nebude líp, půjdeš domů." Dodal a já si radostně (samozřejmě naprosto neviditelně) poskočil.

Wookie byl ochotný a šel tedy se mnou, i když už mě dávno prokoukl.

,,Tobě není špatně, že ne?" Zasmál se a přiložil mi ruku na čelo.

,,Ne, jen chci vypadnout, je to tady hrozný." Pousmál jsem se na něj a on chápavě přikývl. Bral jsem to tedy tak, že to oznámí učiteli a já můžu s klidem odejít.

A tak jsem taky udělal.

Chtěl jsem napsat Hyunniemu, že to teda klaplo, ale on už čekal u hlavní brány.

,,Tak co, můžeme jít, ty grázlíku?" Opět ten ďábelský ale sladký úsměv zároveň.

,,Můžeme." Společně jsme se rozešli směr jeho dům. Neměl jsem vůbec ponětí, kde to je, a může to znít vtipně, jak chce, vážně jsem si ho za ty 4 roky nevšiml, což mě ale dost mrzí.

Ty ulice, ve kterých jsme se zrovna nacházeli, jsem snad ani neznal a rozhlížel jsem se všude kolem sebe. Vítr si pohrával s našimi vlasy a já se najednou cítil tak klidně.

,,Tak, tady to je." Kyuhyun ukázal na luxusně vypadající menší domek a my vstoupili dovnitř.

,,To je...," polknul jsem, "vážně nádherný dům." Vykoktal jsem ze sebe, ale on na to nic neřekl. Asi si už na tu dokonalost zvykl. Taky jak by ne, když se vidí každý den v zrcadle.

,,No pojď, nestyď se." Vzal mě za ruku a odvedl mě do svého pokoje. Podal mi židli a joystick. ,,Co si zahrajeme?!" Úplně se začal třepat, jak byl nadšený. Někdo by si možná řekl, jak je to trapné, ale mně to přijde hrozně moc rozkošné.

,,Já nevím, cokoliv, hlavně, že budeš s náma vystupovat." Znuděně jsem se podíval na jeho výběr her.

,,Tak co třeba Mortal Combat?" Vytáhl jednu z kazetek a vložil ji do toho divně chrčícího přístroje.

,,A co mám mačkat?" Držel jsem to v ruce sice už několikrát předtím, ale tohle jsem ještě v životě nehrál.

,,Počkej, jejda, napřed si snad vybereš postavu, ne? A co se týče ovládání, mačkej všechno, to je jedno, stejně mě neporazíš." Zasmál se a to už jsme proti sobě 'bojovali'.

Nevím, jestli to má Kyu ve zvyku nebo co, ale jak se snažil, celou dobu do mě šťouchal a já myslel, že mi snad to rameno upadne.

,,Hele, co do mě pořád vrážíš!" Vražedně jsem se na něj podíval, ale on jen s vypláznutým jazykem hrál dál.

,,Jo, jo, jo, jo, jo!" Křičel, když už moje postavička pomalu umírala. Nechápu. Já měl vyhrát, můj bojovník je o hodně hezčí než ten jeho.

,,To je ale blbá hra!" Naštvaně jsem práskl s joystickem o zem a otočil se k němu zády.

,,Hele, nehaž s tím, víš, jak to bylo drahé?!" Vzal tu věc do ruky a začal si ji čistit o tričko.

,,Tak promiň, no, buď rád, že jsem si s tebou zahrál jako!" Plácl jsem ho po stehně a on se na mě zdešeně podíval.

,,Ty mě biješ?!" Křikl a to už jsem se válel na zemi v křečích.

,,Přestaň mě okamžitě lechtat, ty potvoro!" Svíjel jsem se tam a myslel si, že se snad počůrám. ,,Tohle si vůbec nezasloužím, abys věděl!" Dál jsem kopal nožičkama a až konečně Hyunnie přestal, hluboka jsem se nadechl. ,,Skončil jsi?" Svraštil jsem obočí a oprášil se.

,,Ještě ne..." Šeptl a pak...

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama