Angel Without Wings

7. května 2013 v 14:57 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Angel Without Wings
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Leeteuk/Heechul
Pokračování: Ne
Varování: SLASH


***

Promnul jsem si oči a unaveně vstal z postele. Podíval jsem se vedle sebe na ještě spícího Leeteuka. Vypadal rozkošně, takže jsem se rozhodl ho nebudit.

Rychle a tiše jsem vklouznul do koupelny, abych si mohl vyčistit zuby, převléct se, učesat se a říct sám sobě, jak jsem krásný.

Netrvalo to dlouho a můj nejlepší kamarád se probudil. Přišel za mnou, pozdravil mě a taky se začal věnovat své denní ranní úpravě.

,,Hezké vlasy." Pochválil mě a já se na něj jen děkovně pousmál.

S Eeteukem bydlím už asi dva roky. Jako nejlepší kámoši jsme se rozhodli, že se k sobě nastěhujeme a tím pádem nás už nikdy nic nerozdělí.

***

Divil jsem se, že jsme se za tu dobu snad ani ještě jednou nepohádali a skvěle jsme spolu vycházeli.

,,Nepůjdeme dneska někam? U-KISS mají v Seoulu koncert, tak mě napadlo, že bychom mohli jet i s ostatními členy..." Vypadlo z Teukieho, když jsem zrovna vytahoval z ledničky pepsi-colu.

Tenhle nápad se mi dost líbil, dlouho jsem neviděl mého dobrého kamaráda Soohyuna a měl jsem už delší dobu chuť si někam vyrazit, nejlépe s ostatníma. Jako by mi četl myšlenky.

,,Skvělý nápad, Teukie-ah, obvolám ostatní." Ihned jsem souhlasil a s plechovkou v ruce přeběhl k telefonu. Vytočil jsem číslo na Kyuhyuna, který už to snad oznámí všem, když bydlí společně v dormu.

Odpovědi se mi dostalo hned a naštěstí byla kladná.

,,Dneska to bude něco!" Křiknul jsem nadšeně, až jsem nechtěně vylil trošku nápoje na zem. Leeteuk se jen pousmál a pustil se do snídaně.

***

,,Chyběli jste nám, kluci!" Uvítal nás vřele Donghae po našem příjezdu do dormu. Sraz byl tam a z tama se pojede rovnou přímo do Seoulu, každý svým autem. Tedy ne každý, samozřejmě po skupinkách.

,,Vy nám taky, ani netušíte, jak moc!" Opáčil jsem a všechny je přátelsky obejmul.

,,Vypadáte skvěle." Dodal ještě Teukie a andělsky, jako vždy, se na nás všechny usmál.

,,Tak, v kolik vyrážíme?" Vypadlo najednou z Yesunga, který už netrpělivě a natěšeně přešlapoval.

,,Myslím, že máme ještě dost času, můžeme si zatím dát kafé a něco na zub, jestli chcete." Napadlo Kyuhyuna a všichni jen beze slova souhlasili.

Po chvíli už jsme všichni seděli v hlavní místnosti, konečně zase pohromadě. Chybělo mi to a věděl jsem, že Teukiemu taky. Kolikrát jsme přemýšleli, že se nastěhujeme zpátky do dormu, ale nikdy k tomu nedošlo. Kdo ví proč.

Povídali jsme si snad úplně o všem. Řešili jsme všechno od bytu až po skupinu.

Můj pohled najednou spočinul na Eeteukovi. Jen tak tiše seděl v koutku a usmíval se, ale já na něm poznal, že něco není v pořádku. V očích se mu leskly slzy a z jeho výrazu šel snadno vyčíst smutek.

,,Teukie-ah, co je ti?" Zašeptal jsem a nenápadně do něj maličko strčil.

,,Co, co? Nic, co by?" Nahodil ten svůj překrásný úsměv, tentokrát ale nebyl upřímný.

,,Pojď." Vzal jsem ho za ruku a táhl ho někam mimo místnost. Ostatní se na nás jen chápavě podívali a nic nenamítali, což mě potěšilo.

,,Co se stalo, zlato?" Pohladil jsem ho po tváři, po které mu stekla pomalu slza.

,,Nic, jenom... Chybí mi, všichni co jsou teď tady s náma mi neskutečně moc chybí." Zavzlykal a nepřestával plakat.

Vřele jsem ho obejmul a vtiskl mu letmou pusu do vlasů. Ucítil jsem jeho ruce na mých bocích a zádech.

,,To bude dobré, uvidíš." Utěšoval jsem ho, jak jsem jen nejlíp mohl, ale s Teukiem to nic nedělalo, šlo vidět, že ho to vážně moc mrzí a chtěl by to změnit.

,,Jestli chceš, můžeme se vrátit za nimi, vždyť jsme to probírali už tolikrát..." Došlo mi najednou a doufal jsem, že ho to trošku uklidní.

,,Vždyť já vím, to je jedno... Měli bychom se vrátit za nima, za chvíli vyjíždíme." Dostal se z mého sevření a tiše se vrátil do obýváku.

Opět ta jeho převrářka. Leeteuk nikdy nechtěl, aby na něm někdo poznal, že se něco děje. Raději dělal, že nic, hlavně že nikoho neraní. Přitom si neuvědomoval, že nás zraňuje ještě víc, když o tom mlčí.

***

,,Tak... Můžeme jet?" Prohlásil Eunhyuk a už se natahoval pro své klíčky od auta.

Všichni jen souhlasně přikývli a dveře od garáží se pomalu otevíraly. Domluvili jsme se na tom, že já pojedu s Teukiem, Kyuhyunem a Minniem. Shiwon pak s Hankyungem, Eunhyukem a Donghaem a ostatní pojedou s Yesungem v jeho větším autě.

Posadil jsem se za volant a nastartoval motor.

,,Budeme tam ani se nenadějete." Podíval jsem se na ně ještě zpětným zrcátkem a dostalo se mi úsměvu.

Šlápnul jsem na spojku a pedál a konečně se mohlo vyjet.

Kyuhyun se Sungminem vzadu pořád něco řešil a já si povídal s Eeteukem.

Zbývalo ještě asi půl hodiny do příjezdu k vyprodané aréně.

Ujistil jsem se, že nás Kyu a Minnie neposlouchají a rozhodl jsem se Teukiemu něco říct.

Chtěl jsem mu to říct už strašně dlouho, sice na to teď asi nebyla vhodná chvíle, ale měl jsem aspoň jistotu, že když mu to řeknu teď, nebude mi moct někam utéct.

,,Teukie, musím ti něco-"

,,Chullie!" Vykřiknul a ukázal směrem doleva. Ohlídnul jsem se a poslední, co jsem viděl, bylo obrovské nákladní auto. Poté už jsem si nepamatoval vůbec nic. Absolutní černo, tma.

***

,,Heechule... Heechule!" Ucítil jsem něčí dotek na mé dlani. Otevřel jsem oči a uviděl Sungmina s Kyuhyunem. Usmál jsem se na ně, i když jsem byl naprosto vyčerpaný. Byl jsem rád, že je vidím a že jsou snad v pořádku.

,,Co... Co se stalo?" Zamumlal jsem, když jsem si všimnul, že jsem napojený na kapačkách a mám pravou nohu v sádře.

,,Narazil do nás kamion... Naštěstí to smetlo jenom naše auto a ostatním se nic nestalo..." Řekl Kyuhyun, ale vypadal zdrceně, oči měl zalité krví a klepal se.

,,A Teukie? Kde je Teukie? Je v pořádku?" Pomalu, ale jistě jsem si začal všechno vybavovat.

Sungmin jen nesouhlasně pokýval hlavou a strašně se rozplakal. Lehnul si na moji hruď a nemohl přestat vzlykat.
A vtom mi to došlo.

Leeteuk už se nikdy nedozví, co jsem mu to chtěl říct. Že jsem ho miloval a znamenal pro mě všechno... Už tu s náma není. Jediné, co vím, je, že jsem přežil, díky němu. Byl to on, kdo mi zachránil život.

Můj anděl.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama