Don't Leave Me Here Again

7. května 2013 v 1:36 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Don't Leave Me Here Again
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Kyuhyun/Sungmin
Pokračování: Ne
Varování: SLASH, 12+


***

,,To mi přece nemůžeš udělat, přece mě neopustíš kvůli němu!" Křičel jsem na Kyuhyuna se slzami v očích, když mi právě oznámil, že se se mnou rozchází kvůli nějakému klukovi, kterého ani neznám.

,,Moc dobře víš, že nám to neklape už delší dobu, ten vztah by neměl budoucnost..." Snažil se tiše argumentovat.

,,Jak dlouho mi to chceš říct?" Zeptal jsem se a utřel si slzu z tváře.

,,Napadlo mě to až včera, zas takový nejsem..." Odpověděl mi, prohrábnul si vlasy a prostě jen tak odešel z pokoje.

Rozbrečelo mě to ještě víc. Ah, Kyuhyun-ah. Co mi to děláš, vždyť přece víš, že to TY jsi smysl mého života, a že bez tebe to ani nejsem já, znamenáš pro mě všechno, říkal jsem si v duchu. Ale mu to bylo jedno, vůbec to neřešil.

Po čase jsem na to tak nějak zapomněl. Byl jsem hlavně rád, že je šťastný on, i když mě mrzelo, že jsem to nemohl být já, kdo ho učiní šťastným. Chodili jsme spolu dva roky a nikdy jsme se nějak moc nepohádali. Pomalu jsem si začal zvykat, že mě prostě opustil a že jsem sám - stále zamilovaný do něj.

Všechno se ale obrátilo na mé narozeniny.

,,Všechno nejlepší, Minnie!" Vykřikl Kyu a vřele mě obejmul. Co ale udělal potom. Přitiskl jeho rty na ty mé, ale nebyla to jen obyčejná, narozeninová kamarádská pusa. Přitiskl se ke mně a dál mě něžně líbal. Zapojil jsem svůj jazyk a ucítil pocit štěstí a vzrušení. Usmál se uprostřed polibku. Po chvilce se ale odtáhnul a vážně se na mě podíval.

,,Sungminnie, já... Pořád tě miluju..." Šeptl a všichni se na nás divně podívali. Nebyli jsme totiž v místnosti sami. Nýbrž s celou skupinou.

,,Co... Ale vždyť, ten kluk..." Nevěděl jsem, co na to říct.

,,Omlouvám se, byl to zkrat, uvědomil jsem si, že jsem zamilovaný pořád do tebe a že mi tě nikdo nikdy nenahradí." Dodal a vlepil mi malou pusinku na tvář.

,,Dej mi druhou šanci, prosím..." Oči se mu leskly a v jeho výrazu šel poznat smutek a lítost.

Povzdychl jsem si. Nevěděl jsem, jestli mu mám věřit, po tom všem trápení. Nakonec jsem ale jen pokýval hlavou v souhlasu.

Na tváři se mu objevil velký úsměv. Obejmul mě ještě pevněji a všichni ostatní členové začali tleskat. Moc dobře věděli, jak to mezi náma je, a tak byli rádi, že je zase všechno v pohodě.

,,Jsem tak rád, že jsme zase spolu." Zašeptal jsem, když jsem ležel vedle Kyuni v posteli. Chyběla mi ta jeho vůně a vůbec jeho blízkost celkově.

,,Já taky, miláčku." Odpověděl a sklonil se ke mně. Naše rty se opět střetly a já si mohl vychutnávat tu sladkou chuť. Jeho ruce putovaly po mých zádech a mě naskočila husí kůže. Najednou mě silně kousnul do krku a já se prohnul v té úžasné bolesti a slasti zároveň.

,,Tolik si mi chyběl..." Líbal mě na krku a jazykem putoval níž a níž, až se dostal k mým kalhotám. Vzdychnul jsem a přivřel oči.

Pomalu a něžně mi sundal boxerky a já ucítil jeho ruku v mém rozkroku. Pousmál jsem se a on si jen lehce zkousnul ret. Pokračoval tak ve své činnosti ještě chvilku a já byl hotový.

Přesunul se zpátky k mé tváři a jemně mi olíznul spodní ret. Chytnul mě kolem pasu a přitulil se ke mně. Tak jsme zase mohli spolu konečně usínat.

***

Probudil jsem se něco okolo desáté. Kyuhyun ještě sladce spinkal a byl zachumlaný v peřině. Usmál jsem se při pohledu na takové krásné a rozkošné stvoření.

Obléknul jsem si kalhoty a tričko a vešel do naší koupelny (společná pro všechny členy SuJu, zato ale dost prostorná). To jsem ale asi neměl dělat bez zaklepání.

Heechul se tam plazil po Leeteukovi a ten se jen přiblble usmíval a vzdychal.

Vytřeštil jsem oči.

,,Kluci, neruším?" Neodpustil jsem si vtipnou poznámku, ale Chullieho pohled mě zabil. Polknul jsem a rychle se z tama vytratil. Bylo to velice komické.

Při mém rychlém odchodu jsem si nevšimnul Shindonga (bože, jak se mi to povedlo?) a nechtíc jsem do něj vrazil. Upadl mu talířek s kimchi a on se na mě vražedně, ale přitom vtipně podíval.

,,Jé promiň, já nechtěl..." Poplácal jsem ho po rameni a pomohl mu zbytky jídla posbírat.

,,Kašli na to, jdu si pro druhé!" Křikl a zmizel v kuchyni. No jo, taky jak jinak.

Sednul jsem si do společenské místnosti a zapnul si videohry, než se uvolní již zmiňovaná koupelna. Nesnášel jsem pocit neumytých zubů po ránu. A taky rozcuchaných vlasů, i když podle Kyuni je to roztomilé.

Ve dveřích se co nevidět objevil můj brouček. Nadšeně si za mnou přisedl a popadl druhý joystick.

,,Chci hrát taky, chci hrát taky!" Doslova řval v euforii a mával rukama.

,,Dooobře, jen se uklidni zlato." Mrkl jsem na něj a dal mu malou pusinku na ruku.

Pousmál se a začali jsme hrát.

Sakra.

Zase vyhrával, to je celý on. Nikdy mě ani nenechal vyhrát, pff, taková drzost. Naštvaně jsem bouchnul joystickem o zem a dělal uraženého.

,,Ale prosím tě, přece se na mě nebudeš zlobit..." Šeptal a obejmul mě zezadu.

,,To teda budu!" Dupnul jsem... mu na nohu a on bolestivě zaúpěl.

,,Oh bože, lásko, to jsem nechtěl!" Rychle jsem se k němu otočil, abych ho mohl utěšit.

,,Ty jsi takové trdlo, až to doslova bolí..." Dodal ještě a přitiskl se ke mně.

,,Myslíš, že už je volná koupelna? Tam ti to klidně pofoukám." Usmál jsem se na něj sladce a on je přikývnul.

Konečně jsem si mohl umýt zuby a učesat se. A pofoukat Kyuhyunovi to "velké" zranění. Netrvalo to dlouho a my byli "hotoví". S hygienou tedy.

Vtom mi zazvonil telefon. Bez váhání jsem ho zvednul, když jsem zjistil, že mi volá bratr.

,,Minnie?" Ozvalo se a já byl rád, že ho zase po dlouhé době slyším.

,,Ano, Kim Jung?" Odpověděl jsem.

,,Táta bude slavit narozeniny, přijedeš?"

,,Jasně, že přijedu, neboj, myslím si na to..."

,,A co kdybys přijel už dneska? Dlouho jsme se neviděli, můžeme něco podniknout." Navrhl mi.

Moc se mi od Kyuni a od ostatních nechtělo, ale přece jenom si musím udělat čas i na rodinu a kariéra a vztah teď musí jít na chvilku stranou.

,,Tak domluveno, kolem 6 večer mě čekej na nádraží." Dodal jsem ještě a zavěsil jsem.

Když jsem to oznámil Hyunniemu, moc nadšený nebyl. Nedivím se.

,,A to musíš jet už dneska?" Podíval se na mě smutně a pohladil mě po ruce.

,,Slíbil jsem to... A navíc, je fakt, že už jsem tam dlouho nebyl... Víš, pro tebe je to snadné, tvá rodina bydlí jen kousek odtud, zato ta moje na druhém konci města." Řekl jsem a stisknul mu dlaň.

Chápavě pokýval hlavou a nechal mě, abych si sbalil věci.

,,Je to jen na týden, brzo se zase uvidíme." Mrkl jsem na něj a šel si pro tašku.

Asi po hodině už jsem měl všechno sbaleno. Šel jsem se ještě rozloučit s ostatníma a samozřejmě i se svým miláčkem.

,,Opatruj se." Obejmul mě a dal mi něžnou pusu.

Polibek jsem mu oplatil a spěchal na nádraží, aby mi to neujelo.

Konečně jsem nastoupil do autobusu a jen z okna sledoval město. Miloval jsem to tady.

Cesta se zdála být nějaká dlouhá, ale neřešil jsem to, strčil si sluchátka do uší, zavřel jsem oči a zkusil na chvíli spát.
Asi po necelé hodině mě řidič probudil.

,,Jsme na místě." Usmál jsem se na něj a natěšeně běžel k "našemu" domu.

Potichu jsem vešel a uviděl mé rodiče, jak už čekají v obýváku. Na stole stálo šampaňské a několik dobrot.

Mírně jsem zaklepal na okraj dveří a Kim se ke mně rozběhl. Skočil mi do náruče a hlasitě se smál. Bylo na něm vidět, že jsem mu opravdu chyběl, stejně jako on mě. Poslední dva roky nás spojoval jen telefon nebo internet.

,,Vítej doma." Řekla mamka a všichni mě přišli obejmout.

Společně jsme oslavili narozeniny a já se najedl sladkého dortu a vypil pár skleniček vína. Bylo mi prostě dobře. S rodinou mi bylo vždycky dobře.

První den utekl rychle a já už se převaloval v posteli. Ještě jsem rychle naťukal smsku, kterou jsem následně poslal Kyuhyunovi a usnul jsem.

Zbytek týdne jsem strávil převážně se svým bratrem. Pak už jsem si zase balil věci a chystal se zpátky.

,,Nezapomeň si tohle." Řekla mamka a podala mi řetízek, který mi kdysi Kyuňa dal. Asi jsem ho zapomněl na nočním stolku.

,,Děkuju, děkuju za všechno." Všem jsem dal pusu na tvář, rozloučil se s nima a vydal se opět na nádraží.

Zbývalo ještě 10 minut do příjezdu autobusu. Sedl jsem si na lavičku a jen tak přemýšlel. O tom, jak zase konečně obejmu svého broučka, o tom, jak zase budu usínat v jeho náručí.

Vtom jsem něco zaslechl. Znělo to jako prudké brždění nějakého vozu. Odvrátil jsem pohled od svého mobilu a podíval se před sebe. Byl to TEN autobus, který mě měl dovézt zpátky. Nějaké auto před ním prudce zabrzdilo a autobus do něj vrazil.

Zatajil se mi dech.

V autobuse totiž seděl Kyuhyun. Viděl jsem ho za oknem. Byl jsem si zcela jistý, že to je on. Poslední, co jsem viděl, bylo, jak přiložil ruku na okno a něco řekl. Pak už jsem jen sledoval, jak se auto i autobus doslova šrotuje.

Na ten pocit nikdy nezapomenu, jako by mi někdo vrazil kudlu přímo do srdce, přesně tak mě to bolelo. Do očí se mi nahrnuly slzy a já upadl na zem. Stisknul jsem řetízek, co mi kdysi dal a začal hlasitě brečet.

Doběhl jsem k autobusu (tedy k tomu, co z něj zbylo) a uviděl Kyuňu, jak leží na zemi. Sklonil jsem s k němu a zkusil, jestli dýchá. Ale žádná odezva, prostě nic.

Ještě víc mě ale dostalo, když jsem si všimnul, že mu něco vypadlo z kapsy. Vypadalo to jako snubní prstýnek. Ah, Kyuhyun-ah...

Naposledy jsem políbil jeho rty a se slzami v očích zašeptal...

,,Don't leave me here again... I'm with you, forever the end."

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama