Everybody Lies

7. května 2013 v 13:03 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Everybody Lies
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Kyuhyun/Zhoumi, Kyuhyun/Sungmin
Pokračování: Ne
Varování: SLASH


***

,,Kyuhyune, jsem smrtelně nemocný." Uslyšel jsem za dveřmi Zhoumiho pokoje. Jak jako smrtelně nemocný, co to plácáš?!

,,Cože, co ti je?!" Uslyšel jsem, jak Kyu zděšeně vykřikl.

,,Mám rakovinu... Nechtěl jsem to nikomu říkat, ale teď nevidím jiné východisko..." Řekl už o něco tišeji Zhoumi a mě to nedalo a nahlédl jsem klíčovou dírkou.

To jsem si mohl myslet, Kyuhuyn se mu vrhl kolem krku a vřele ho objímal.

,,To je mi moc líto, můžu ti nějak pomoct?" Nabídl se mu. Sakra Hyunnie, co to děláš, vždyť on lže, ty to nevidíš?

,,Moc by mi pomohlo, kdybys teď tady zůstal se mnou." Dostalo se mu odpovědi. Podle všeho Kyu souhlasil. Štvalo mě to. Neskutečně moc mě to štvalo. Moc dobře jsem věděl, že Zhoumi nijak nemocný není a že si to vymýšlí jen proto, aby se mu Kyuhyun věnoval a tak ho získal pro sebe.

Smutně a zklamaně jsem pomalu od dveří odešel do svého pokoje. Sedl jsem si na postel a do ruky jsem vzal Kyuhyunovu fotku.

,,Ah Kyuhyun-ah, kdybys jen věděl..." Mumlal jsem si sám pro sebe. Měl jsem ho strašně rád a nechtěl jsem dovolit, aby ho někdo tolik ranil. Musím s tím něco udělat, nějak to zarazit.

***

,,Eeteuk hyung, neviděl jsi Zhoumiho s Kyuňou?" Zeptal jsem se při odpoledním příchodu do jídelny.

,,Mám pocit, že šli na procházku, proč se ptáš?" Optal se mě nazpět a na tváři se mu objevil ten jeho typický, andělský úsměv.

,,Jenom tak..." Nechtěl jsem to dál rozvádět, co by si o mně pomyslel.

Vzal jsem si jídlo s sebou a šel zpět do svého malého pokoje. Sdílel jsem ho právě s Hyunniem, ale ten už tu moc často nespával, a já věděl, že je to kvůli NĚMU.

Poslední dobou si nějak moc rozuměli a já kdo ví proč neskutečně žárlil. Asi proto, že mě připravil o spolubydlícího a taky o nejlepšího kamaráda.

V klidu jsem seděl u stolu a pojídal maso s nudlemi. Při tom jsem se díval z okna a přemýšlel, co se to najednou se všema stalo. Proč všichni lžou?

***
3 hours later

,,Ahoj, Minnie." Ozvalo se a Kyu vešel do dveří.

,,Zdravím." Odpověděl jsem mu, ale ani jsem se na něj nepodíval.

,,Děje se něco?" Zeptal se mě starostlivě, podal si židli a sedl si blíž ke mně. Usmíval se, ale já ze sebe nedokázal vydat ani hlásku.

,,Ne, nic, co by se mělo dít?" Dostal jsem ze sebe nakonec, naštvaně jsem vstal a zamířil do koupelny. Očividně to nepochopil, takže mě chytnul za ruku a stáhnul mě zpět na židli.

,,Nelži, poznám, když tě něco žere." Byl neodbytný. Já mu ale nechtěl říct, co se stalo. Stejně by mi nevěřil, jak ho znám.

,,Prostě nic, dobře?" Zvýšil jsem hlas a konečně odešel do již zmíněné koupelny. Zamknul jsem se, shodil ze sebe oblečení a začal plakat. Aby to neslyšel, zapnul jsem kohoutek, takže slyšel jen tekoucí vodu.

Pohlédl jsem na sebe do zrcadla.

Sungmine, kdybys nebyl blbej, řekneš mu to, řekneš mu celou pravdu, to, jak mu Zhoumi ubližuje a to, jak šíleně ho máš rád.

S těmito myšlenkami jsem se ponořil do horké vody. Přemýšlel jsem, co budu dělat. Vtom někdo zaklepal.

,,Minnie, budeš tam ještě dlouho? Rád bych se taky osprchoval." Ten hlas jsem znal. Byl to můj spolubydlící.

Podíval jsem se na hodiny nad dveřmi. Měl pravdu, asi jsem usnul a strávil jsem tu skoro hodinu. Bleskurychle jsem vstal a osušil se. Oblékl si své oblíbené pyžamo, navoňal se a až teprve potom ho pustil.

Nadšeně do koupelny vklouzl a já si mezitím pustil televizi.

Měli jsme společnou postel, ale poslední dobou jsme spali odděleně.

Po chvilce už do místnosti vešel i Kyuhyun. Vlasy jako vždy roztomile rozcuchané, odlíčený, na rtech úsměv. Prostě dokonalý.

,,Můžu se dívat s tebou?" Nepochopil jsem, proč se mě ptá na takovou samozřejmost.

,,Samozřejmě." Odpověděl jsem mu rázně a podal mu kus peřiny. Kyu se zachumlal a přitiskl se ke mně. Dřív jsme tak spávali pořád, prostě nejlepší kámoši.

Docela mě to překvapilo, vzhledem k tomu všemu, ale neřešil jsem to.

Do půl hodiny jsem usnul.

***

,,Kluci, budíček, venku je krásně!" Uslyšel jsem Teukieho hlas. Všechny ostatní bych za tohle 'úžasné' probuzení zabil, ale jeho ne. Byl to náš andílek a taky náš leader, nešlo se na něj zlobit.

Bez váhání jsem drcnul do Kyuhyuna a vstal jsem. Udělal pár úprav v zrcadle, vyčistil si zuby, převlékl se a sešel dolů ke snídani za ostatními.

Na stole už voněly toasty, které tak skvěle připravuje Wookie. Usmál jsem se nad tou dobrotou a s chutí do něj kousnul. Všimnul jsem si, že někdo v jídelně chybí. Zhoumi.

Můj pocit uvolnění ale netrval dlouho, ani jsem se nenadál a on se ocitl na jeho židli, přímo vedle Hyunnieho. Nesnesl jsem pohled na ně, a tak jsem raději koukal na zamilovaného Leeteuka s Heechulem.

,,Lidi, musím vám něco oznámit." Zhoumi prolomil jako vždy trapné ticho. Ah bože, jak já nesnáším ten jeho umíněný hlas.

Všichni se na něj napínavě podívali.

,,Mám vážnou nemoc." Pokračoval. Ah bože, už jsme zase u toho. Kdy už přestaneš lhát, Zhoumi?

,,Cože?!" Řekli ostatní jednohlasně.

,,Mám rakovinu." Dokončil svůj naprosto ulhaný proslov.

Já na to nijak nereagoval, čehož si asi všichni všimli, a proto se na mě vražedně podívali. Bylo mi to jedno, já vím své.

,,Ale nemocně nevypadáš..." Napadlo najednou Heechula. Hehe, dobře Chullie, jen do něj!

,,Je to teprve v tom prvním stádiu, takže..." Zhoumi, už teď ti říkám, jseš mrtvý.

,,Chudáčku, všechno bude dobré, slibuju." Řekl Kyu a přimáčkl se k němu. Ahjo, co mám dělat?

***

,,Cože, Zhoumi chodí s Kyuhyunem? To si děláš srandu?!" Křičel jsem po Eeteukovi, když jsem se dozvěděl tu strašnou zprávu.

,,No, viděl jsem je spolu, jak se drží za ruce a líbají se." Dodal.

Tahle věta jako by mi zlomila srdce. Cítil jsem v něm strašnou bolest, jako by mi do něj někdo vrazil kudlu. Tohle jsem ještě nezažil.

Sebral jsem všechnu odvahu a šel za Kyuhyunem. Vtrhl jsem do pokoje, kde se zrovna ti dva mazlili či co to dělali.

,,Kyuhyun-ah, musím s tebou mluvit!" Křikl jsem a všimnul si, jak se oči Zhoumiho zalily krví.

,,O co jde?"

,,Promluvme si o samotě, prosím..." Vyzval sem ho k tomu, abychom šli na chodbu.

,,Poslouchej, Kyu... Asi mi nebudeš věřit, ale já už tak dál prostě nemůžu. Zhoumi není nemocný, vymyslel si to jen pro to, aby sis ho všimnul a zamiloval se do něj." Dostal jsem ze sebe to, co jsem chtěl.

,,Děláš si srandu, Sungmine?! Proč mi lžeš?! Z toho se sranda nedělá!" Zakřičel, zrudnul a bez dalších připomínek zmizel zase v pokoji Zhoumiho.

Hm, to jsem si mohl myslet.

Nedalo mi to, musel jsem s tím prostě něco udělat, rozhodl jsem se to říct našemu leaderovi, který mi vždycky věřil.

,,Teukie-ah?" Začal jsem konverzaci.

,,Ano, Minnie?" Opět jeho sladký úsměv doprovázen ďolíčky.
,,Zhoumi si všechno vymyslel, nic mu není, je zdravý." Leeteuk vykulil oči.

,,Vážně? Jak to víš?" Ujišťoval se.

,,Kdysi mi totiž říkal, že udělá všechno jen pro to, aby se do něj Kyuhyun-ah zamiloval. A když si to tak přebereš, všechno to zapadá. Vždyť jak řekl Heechul, nemocně nevypadá a nechodí k žádnému doktorovi. Trošku divné, ne?" Musel jsem ho nějak přesvědčit, že mám pravdu.

,,No jo, to je fakt... A už si to Hyunniemu řekl?" Byl jsem tak šťastný, že aspoň on mi to věří.

,,Řekl, jenže mi práskl dveřma před nosem..." Podíval jsem se mu zklamaně, ale zároveň nadějně do očí.

,,Tím pádem donutíme Zhoumiho, aby se přiznal." Mrknul na mě a já už v tu chvíli věděl, že všechno snad dobře dopadne.

***

,,Zhoumi! Pojď na chodbu, hned teď!" Křičel Chullie, bouchaje na dveře jeho pokoje brzo ráno.

Zhoumi samozřejmě nevěděl, o co jde, takže bez nějakých námitek s klidem otevřel.

,,A teď vyklop, proč lžeš!" Nepřestával zvyšovat hlas.

,,Cože? V čem jako?"

,,Nedělej blbého, moc dobře víme, že sis tu nemoc vymyslel jen proto, aby si tě Kyu všimnul! Vždyť vypadáš zdravě, chováš se tak, nechodíš na léčení, vážně nenápadné!" Šlo vidět, že je hodně rozzlobený.

,,To není pravda, já-já..."

,,Mlč!" Křiknul ještě Heenim a surově ho povalil na zem.

,,Jsi jenom podělaný lhář, nic víc!" Ustavičně do něj ryl. My ostatní jsme jen stáli opodál a sledovali to. Ucítil jsem něčí dotek na zádech. Otočil jsem se a spatřil jsem smysl mého života.

,,Tak je to pravda, Minnie...Omlouvám se..." Provinile se mi zadíval do očí, ve kterých se mu leskly slzy.

,,To nic, Kyuhyun-ah, nemohl jsi to vědět..." Utěšoval jsem ho.

,,Ale měl jsem, jsi můj nejlepší přítel, měl jsem věřit tobě, a ne osobě, ke které vůbec nic necítím." Dokončil svou větu a přes mé rameno se podíval před sebe, jak vypadá situace mezi Chulliem a Zhoumim. Už se 'nebili', jen si to všechno vyříkali.

,,To nevadí... Počkat, cože, ty ho nemiluješ?" V tu chvíli se mi zatajil dech.

,,Doufal jsem, že když s ním budu trávit víc času, možná se do něj zamiluju, ale prostě to nešlo... Nešlo, protože miluju někoho jiného." Srdce mi bilo strašně rychle a já nevěděl, co říct.

,,Někoho jiného?" Ujistil jsem se, že jsem se nepřeslechl.

,,Tebe, Minnie." Nestihl jsem už vůbec nic říct a ucítil jeho rty na těch mých. Už vím, co to bylo celou dobu za pocit. Ne nejlepší přátelství, ale opravdová láska. Proto jsem žárlil na všechny kolem sebe. Miluju ho, šíleně moc ho miluju.
Odtáhl se a sladce se na mě pousmál.

Já si ho přitáhl za týl a naše rty se opět střetly. Už nedovolím, aby se mezi nás někdo postavil. To přísahám.

***
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama