Paramour - 1. část

27. května 2013 v 2:18 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Paramour
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Siwon/Leeteuk
Pokračování: Ne
Varování: SLASH, 18+


***

,,Ahoj, Inyoung, ty už jsi doma?" Pozdravil jsem svou starší ségru a hodil si batoh s věcmi do rohu pokoje.

,,Jak vidíš, tak ano." Odsekla mi a dál ťukala do klávesnice. Občas jsem se i bál, že tu věc rozmlátí, jak rychle do ní buší. Hrůza.

,,Zase si píšeš s tím svým?" Rýpl jsem do ní a posadil se vedle ní.

,,Myslíš se Shiwonem? Tak s tím nic nemám, jsme jen dost dobří přátelé... Ale, vlastně jo, proč?" Otočila se na mě, ale já jí neodpověděl. Jen jsem ji beze slova láskyplně obejmul a usmál se na ni. Úsměv mi samozřejmě oplatila.

Měl jsem ji strašně moc rád, měla úplně stejnou povahu, jako naše mamka. Od té jsme se se sestrou odstěhovali přibližně před dvěma lety. Někdy mi vážně moc chyběla, ale už jsem si zvykl na tento způsob života.

,,Nemáš hlad?" Vzala mě za ruku a táhla mě přímo k lednici.

,,Něco malého jsem uvařila, tak kdybys chtěl, tak si to vem. Nevím, jestli je to k jídlu, ale snad ti to bude chutnat." Mrkla na mě a pak zase zmizela v jejím pokoji.

Zvědavě jsem nahlédl pod pokličku malého hrnce a když jsem zjistil, co ségra ukuchtila, s chutí jsem se na to vrhnul. Tohle jídlo jsem vážně miloval a papal bych ho snad celý život.

Sedl jsem si i s talířkem plným té dobroty ke stolu a otevřel a zapnul noťas. Přihlásil jsem se na twitter a začal si psát s kamarády.

Dnes se mi nechtělo sedět doma, musel jsem někam vypadnout, z práce jsem byl naprosto unavený.

Jako první se mi ozval můj nejlepší přítel Shindong. Takže už teď je mi jasné, že nikam nepůjdeme a budeme u nás.

S hůlkami v ruce jsem mu rychle odepsal, že ho čekám dnes kolem 6. On jen souhlasil a potom už se odpojil. Dopapkal jsem, umyl po sobě nádobí a vrátil se zpátky nahoru.

Inyoung zase drtila svůj komp a já jen polehával se sluchátkama v uších na své pohodlné posteli. Miluju tenhle relax po práci, je to naprosto uvolňující.

Ještě bych tak potřeboval masáž a mojito. Jo, to by mi bodlo.

Ani nevím jak a po jaké době, ale usnul jsem. Probralo mě až řinčení zvonku u dveří. Rychle jsem běžel dolů po schodech, upravující si své vlásky, rovnou k nim.

Podíval jsem se kukátkem a spatřil znovu tu milou, baculatou tvář.

,,Ahoj, Dongie!" Křiknul jsem a přátelsky mu skočil kolem krku. Shindong se mnou párkrát se smíchem zatřásl a pak mě položil zpátky na pevnou zem. ,,Nejdeš na chvíli dál?" Vyzval jsem ho dovnitř a on si s pouhým souhlasným kývnutím zul boty a vešel.

,,Jé, medvídci." Prohlásil, když v obýváku zahlédl malou mističku s gumovými medvídky a hrstku si jich vzal.

,,Nezměnil ses." Poplácal jsem ho po rameni a společně jsme usedli k televizi. ,,Chceš něco hrát?" On jen svraštil obočí, ale pak si jen povzdychl a podíval se na můj výběr her.

,,Tos měl pozvat spíš Kyuhyuna než mě, ten by si to užil víc." Zasmál se, ale já vím, že to nemyslel špatně. Taky jak by mohl.

Po pár chvilkách už jsme se 'zabíjeli' a já stále, nevím proč, prohrával.

,,To není vůbec fér, ty mačkáš všechno!" Řekl jsem důrazně a položil joystick vedle sebe.

,,No jasně, to spíš ty to neumíš." Znovu se zazubil a já jen na něj naštvaně vyplázl jazyk.

Když proběhla trapná, rozzuřená minuta ticha, uslyšel jsem slabé zaklepání na zahradní dveře.

Kvapně jsem se zvedl z gauče a měl namířeno přímo k nim.

Přes sklo jsem uviděl krásného, černovlasého chlapce v nádherném oblečení.

Usoudil jsem, že by to mohl být ten od sestry. Bez váhání jsem otevřel a on jen vykulil překvapeně své čokoládové, mandličkové oči.

,,Ehm, já jsem Leeteuk, mladší bratr Inyoung, jdeš za ní, nebo se pletu?" Uklonil jsem se mu a podal mu ruku. Jeho stisk byl neuvěřitelný. Totiž neuvěřitelně silný, ale něco z něj jasně vyzařovalo.

,,Choi Shiwon. A... Um... Ano, můžu se zeptat, kde je?" Podíval se směrem za mě a uviděl, jak se Shindongie povaluje na pohovce a něco si při tom brblá. Trošku se pousmál a sklopil pohled. Jak trapná chvilka.

,,Ah, to nic, to je jen můj kamarád, omluv ho, je trošku jiný... Young je nahoře, druhé dveře vpravo." Ukázal jsem na menší schodiště a on už nic neřekl, jen se zul a vkročil dovnitř.

Byl jsem okouzlen jeho až dech beroucí vůní a jeho šarmem. Vypadal tak elegatně, ale zároveň sexy. Moment, počkat, počkat, proč přemýšlíš zrovna nad tím, Teukie? Zase ty tvoje nálady, že?

,,Kdo to je?" Ozvalo se z Dongových úst a já se na něj nechápavě podíval.

,,To jsi vážně tak hluchý, nebo to jen děláš?" S úsměvem jsem si za ním přisedl, ale zdálo se, že to stále nepobírá. ,,CHOI SHIWON!" Převrátil jsem oči a celý zrudl.

,,Fajn, fajn, nevztekej se." Bouchl mě mírně pěstí do ramene a já bolestně sykl.

,,Hej, to bolelo." Odfrkl jsem, ale to už jsem se nemohl dostat ze spárů jeho zničujícího a vražedného lechtání. ,,Už dost, prosím!" Křičel jsem a kopal přitom nožičkama, než mě konečně pustil.

,,Už bych měl jít, ty pako." Rozcuchal mi vlasy a já se na něj jen vražedně podíval. Moc dobře jsem věděl, že nebude mít cenu něco namítat, a i kdyby, k čemu by mi to bylo?

Může to znít všechno hodně divně, ale vážně jsme nejlepšími kamarády už od základky. Jen se trošku škádlíme, tak jako všichni ostatní.

,,Na, to máš na cestu." Podal jsem mu sáček s nějakými až přesladce vypadajícími bonbony a naposledy ho na rozloučenou obejmul.

,,Hele, nedělej ze mě pořád takové čuně, já nejím pořád!" Zkřivil vrchní ret, ale i přesto si to vzal, pak na mě zamával a odešel.

Uklidil jsem všechen ten nepořádek, co jsme spolu nadělali, a šel do pokoje.

***

,,Teukie?" Uslyšel jsem ze sousední ložnice a znechuceně vstal ze židle.

,,Ano?" Stoupl jsem si před dveře a čekal, až mi sestřička otevře.

,,Můžeš na chvilku, prosím?" Vyzvala mě dál.

Po téhle větě jsem vstoupil a spatřil ty dva, jak sedí vedle sebe a řeší něco asi docela vážného. Teda, heh, aspoň to tak vypadalo.

,,Tak co je?" Mávl jsem rukama a opřel se o zeď.

,,Volala mi máma, že mám za ní přijet, prý je to důležité..." Zkousla si ret a zamyšleně se podívala směrem k zemi.

,,No a?" Pokrčil jsem lhostejně rameny. Co zase po mně chce...

,,No a... Už je dost hodin a já nechci, aby se Shiwonniemu něco stalo, takže zůstane tady. Mohl bys mu dělat dneska večer společnost? Vrátím se zítra ráno, pojedu autem." Andělsky se na mě usmála, ale mně se to i přes její snahu nelíbilo. Nechápu, proč bych měl trávit večer s klukem, kterého vidím poprvé, a navíc to nevypadá, že bych si s ním měl moc co říct. A taky je to blbý, aby sotva, co se poznali osobně, odjela. To nemůžu přece dovolit!

,,A co kdybych tam místo tebe jel já?" Navrhl jsem, ale dle jejího výrazu jsem usoudil, že to asi nebyl moc dobrý nápad. Přesněji řečeno, koukala na mě jako na idiota.

,,Jestli ti to vadí... Ehm...?" Podíval se na mě najednou ten klučina a vmísil se do našeho rozhovoru.

,,Teukie." Přisvědčil jsem a připomněl mu své jméno.

,,Aha, jasně... Chtěl jsem říct, že jestli ti to vadí, Teukie, klidně domů pojedu. Nějak bych si to zařídil." Zamrkal na mě a poprvé se na mě za celý den usmál. Ne asi, když ho vidím dneska teprve podruhé.

,,Tak jo, beru." Uchechtl jsem se a chtěl už z tama odejít, ale Inyoung mě okřikla.

,,Leeteuku!" Málem mi praskly ušní bubínky.

,,No, dobře, fajn, zůstaň tady." Obrátil jsem oči v sloup, pokýval na ně a už konečně zmizel v koupelně. Zalezl jsem si do vany napuštěné teplou vodou a nalil si do ní jakýsi prostředek na dělání bublinek. Vypadlo mi, jak se to jmenuje, vím, že pěna do koupele, ale to se zrovna nehodí...

Konečně opět úleva, pomyslel jsem si a užíval si tu volnost.

Když už jsem měl pocit, že zase usínám, vyrušily mě hlasy.

,,Ah bože, Teukie-ah, to jsi vážně tak neslušný?!" Opět moje sestra. No, fajn, uznávám, možná jsem mohl počkat, až odjede, aby tam Shiwon nebyl sám, ale myslíte si, že mě to napadlo?

,,Promiň, vždyť už jdu!" Odpověděl jsem jí, ona jen cosi zamumlala a pak jsem už zaslechl jen prásknutí dveřmi.

Nuceně jsem vstal, vypustil vodu, utřel se, obmotal si osušku kolem pasu a vrhnul se na své vlásky. Pořádně jsem si je rozčesal, pákrát něma pohodil, aby vypadaly dobře, vyčistil si zuby a nakonec se trošku odlíčil. Od pudru.

Když jsem otevřel, spatřil jsem Shiwona.

,,Máte krásný dům." Vypadlo z něj a já se jen začervenal.

,,Děkujeme." Kývl jsem děkovně hlavou a měl namířeno k posteli. On jako nějaká filmová postava cupital za mnou a zvuky jeho kroků mě naprosto rozesmívaly. ,,Už ti někdo řekl, že roztomile chodíš?" Hodil jsem své oblečení na postel a podíval se mu do očí.

Mu se jen roztáhly koutky úst od ucha k uchu a nesouhlasně zakroutil hlavou.

,,Padá ti osuška." Ukázal prstem směrem k mému pasu a já ji tak tak stihl zachytit.

,,Jé, to je trapas, díky." Stydlivě jsem se poškrábal ve vlasech a znovu si ji pevně připevnil.

,,Jestli chceš, odejdu, aby ses mohl obléct." Otočil se směrem k chodbě.

,,Jo, to by... Bylo moc fajn." Celý roztřepaný jsem se konečně mohl oblíct do něčeho o dost pohodlnějšího. ,,Už můžeš!" Křiknul jsem a on vešel zpátky.

,,No páni... Sluší ti to." Řekl a mně se srdce rozbušilo jako o závod. Je vážně tak milý, jak vypadá, nebo to dělá schválně?

,,Tak díky... Ty, Shiwone, klidně běž do sprchy taky." Pokrčil jsem rameny a on jen souhlasil.

Všechno jsem mu ukázal, dal mu čistý ručník, půjčil mu šortky a tílko a s klidem sešel dolů udělat něco k večeři.

,,Třeba tenhle večer nebude tak hrozný, jak se na první pohled zdálo." Říkal jsem si sám pro sebe, když jsem rozkrajoval koláč, který sestra upekla. ,,Snad to budeš papat, Shiwonnie." Uculil jsem se a nastříkal na ten kousek trošku šlehačky.

,,Jahody se šlehačkou zbožňuju." Uslyšel jsem najednou za sebou a srdce mi poskočilo. Odvrátil jsem pohled z kuchyňské linky k němu a v té chvíli jsem měl pocit, že se snad rozplynu. Nikoho tak roztomilého jsem snad nikdy v životě neviděl. Kapky teplé vody mu ještě stékaly po tváři a jeho rozcuchané vlásky se mnou dělaly doslova divy. Úplně jsem zapomněl, že tam jen tak stojí a čeká, co mu na to řeknu.

Po chvíli jsem se konečně vykoktal.

,,Jé, ty už jsi zpátky? Tak na." Podal jsem mu talířek a vybídl ho, aby si šel sednout do obývacího pokoje.

Shiwone, Shiwone, že se nestydíš, dělat mi tohle!

,,Takže ti to chutná?" Zadíval jsem se na něj, když si zrovna dával do pusy velký kus jahody.

Wonnie se jen pousmál, přičemž mu trošku šlehačky zůstalo na jeho sladkých tvářích.

,,Měl by ses utřít." Zazubil jsem se na něj, ale on se zatvářil vážně.

,,Nemohl bys to udělat za mě?" Položil talíř na stůl a jeho pohled spočinul na mých rtech.

Vůbec nic jsem nechápal. Velice si píše se ségrou, vypadají, jako by byli do sebe zamilovaní, a teď mě tady nabaluje? No, počkat, třeba to nemyslel tak, jak jsem to já pochopil... Ale kdyby jo, nebránil bych se... Je nádherný, milý, dá se s ním povídat, rozkošně cupitá a co víc, vypadá to, že jsme si padli do noty...

Ale co když se něco stane a já tak raním Inyoung? I když, říkala, že jsou jen dobří přátelé...

***
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 UkeEli^^ UkeEli^^ | E-mail | Web | 23. června 2013 v 0:37 | Reagovat

Tak az tohle tě asi zabiju!!! Co je ajko tohle?!! Hihiiiiiiiiii! Že by se našel někdo další, komu nevadí UkeWonnie?! Achňáááá! Asi tě začnu zbožnovat!! Ale ted musí rychle na druhou část!!! He.. he.. he :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama