Strong Heart

8. května 2013 v 23:33 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Strong Heart
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Leeteuk/Heechul
Pokračování: Ne
Varování: SLASH


***

Chullie is online

Rozzářily se mi očka nadšením, právě se přihlásil člověk, se kterým si píšu už nějaký ten týden. Potkali jsme se na jednom chatu zaměřeném na hudbu a on mě něčím strašně zaujal. Že by fotkou? Přiznávám, to taky, je krásný, ale spíš jsem byl okouzlen jeho povahou a vyjadřováním. Ale...

Má to jeden háček, vlastně dost velký háček.

Heechul (tak se jmenuje), bydlí na druhém konci celé republiky. A tak máme jen malou možnost, že se někdy setkáme osobně...

Teukie
Ahoj :*

Chullie
Jů, ahoj! :) :*

Teukie
Máš se? Jak dopadla ta matika? :P Poradil jsem ti dobře?

Chullie
Hej skvělý, dostal jsem za jedna! :) Jasně, díky ;)

Teukie
To nic, ještě, že tak :DD Hele, mám takovou otázku...

Chullie
Ptej se ;D

Teukie
Myslíš, že bychom se mohli někdy vidět naživo? :( :D

Chullie
Mm, těžká otázka, já vážně nevím, Teukie :( Jsme od sebe hrozně daleko, možná někdy jo... Ale... Počkej! Něco mě napadlo :)

Teukie
Povídej xD

Chullie
Jestli chceš, aby to bylo aspoň trošku osobnější, co třeba zavolat si přes webku? :DD

Teukie
Um... Dobře, proč ne :D

Chullie
Tak jo, zapínám! :DD Ne, že ji ty nezapneš a já se budu tady sám ztrapňovat :D

Teukie
Neboj, už jdu na to xD

Rozklepanou rukou jsem stiskl Enter a odeslal poslední zprávu před naším prvním hovorem. Konečně uslyším jeho hlas a uvidím, jak se pohybuje, jak se krásně usmívá.

,,Roztomilé." Prohlásil, když mě viděl, jak jsem žvýkal gumové medvídky.

,,Co jako?" Pousmál jsem se a dál se věnoval jejich papání.

,,Tož ty a to, jak rozkošně papáš." Úsměv mi oplatil a já se málem rozplynul. Ty jsi tak moc cute, Chullie! ~~

,,Tak díky no... Budeme si takhle volat pořád?" Zasmál jsem se a doufal, že bude souhlasit.

,,A jo, proč ne, aspoň se nebudeme nudit." Přikývl a prohrábl si své černé husté vlásky. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být takhle hotový z nějakého kluka, ale jak vidím... Asi ano.

,,Konečně někdo, kdo poslouchá to, co já." Znovu ten úchvatný smích plný radosti.

,,Jo že, jsi jeden z mála, kterého znám, mám tady sice takovou menší partu kamarádů, ale to je všechno." Odpověděl jsem mu a snědl dalšího červeného medvídka - ti jsou nejlepší. ,,Kdybys chtěl, někdy tě s něma seznámím." Dodal jsem ještě a on jen souhlasně kývl hlavou směrem ke kameře.

,,Hele, budu teďka muset jít, jdu na oslavu kamaráda, napíšu ti aspoň smsku, jestli chceš." Řekl najednou a vstal ze židle. Příležitost prohlédnout si jeho postavu, paráda. Omo, takový krásný zadeček!

,,Okay, budu čekat, ne, že zapomeneš." S poloúsměvem jsem kameru vypl a odhlásil se.

Najednou jsem se cítil nějak prázdně, jako bych postrádal kousek sebe, svoji osobnosti. Neznal jsem ho, tedy, znal, ale jen krátce a jen přes internet, ale už teď jsem měl pocit, nebo spíš jsem věděl, že je moje spřízněná duše. Říkal jsem mu úplně všechno a on mi to s radostí oplácel, jako bychom se znali celý život.

Ale jedné věci jsem se strašně bál.

Co když se do něj zamiluju? Bude to znamenat, že se budu trápit, protože jsme od sebe daleko a nebudeme tak mít možnost se vídat? A vůbec, co to tady řeším, vždyť... Třeba ani není na kluky nebo je zadaný. Zvláštní, že zrovna tohle je věc, o které jsme se spolu dosud nebavili.

Rozhodl jsem se to neřešit, vypl jsem komp a seběhl po schodech dolů, abych mohl něco zakousnout. Lednička byla jako vždycky plná dobrot a já se nemohl rozhodnout, co si dám. Asi 10 minut jsem tam postával, když najednou mě z mého hlubokého přemýšlení vyrušil zvonek.

Rychlostí blesku jsem přicupital ke dveřím a otevřel jsem. Byl to můj nejlepší kamarád Kyuhyun.

,,Ahoj, honey." Pozdravil mě a přátelsky mě obejmul.

,,Ahoj, co ty tady?" Provokatérsky jsem do něj šťouchl.

,,Nic, jdeš ven?" Vytáhl si sluchátka z uší a napjatě čekal, jestli půjdu, nebo ne. Jsem totiž docela líný a většinou to skončí tak, že zůstaneme u mě a hrajeme videohry nebo řešíme blbosti. I když pro nás to blbosti vlastně nejsou.

,,Jdu, počkej." Zavřel jsem dveře a natáhl se pro tenisky. V rychlosti jsem si zavázal tkaničky, hodil jsem na sebe mikinu a mohlo se vyjít směr - nevím.

***

,,Kam půjdem?" Zajímalo mě.

,,Nevím, můžeme se stavit třeba pro Yesunga a Haeho a pak můžeme jít někam sednout." Mile se zazubil a já jen přikývl. Zdálo se mi to jako dobrý nápad, aspoň bude sranda - s něma je vždycky.

Přišli jsme k baráku, kde bydlí Donghae a já nedočkavě postával u zvonků.

,,Teukie?" Zadíval se na mě divně Hyunnie.

,,Co je?" 'Odsekl' jsem se a tázavě na něj pohlédl.

,,Co děláš?" Vyprskl smíchy.

,,Co, co dělám?!" Nechápal jsem, čemu se tu jako směje.

,,Právě, že nic, stojíš u dveří, přešlapuješ a usmíváš se, že bys třeba zazvonil tě nenapadlo?" Plácl se do čela a rozhodl se, že to udělá on.

,,Aha, já, že už jsem to udělal." Pokrčil jsem rameny a ani jsme se nenadáli, Fishy stál u nás. I se Sungiem, zase byl u něj, jako vždy. Beztak se přežírali brambůrkama.

,,Jdeme?" Svraštil jsem obočí a konečně jsme mohli vyrazit do místního námi oblíbeného podniku.

Objednali jsme si pití a pizzu a začali klábosit. O blbostech. Teda, ne o blbostech, však víte.

Vtom mi zabrnělo něco v kapse a po chvíli už byl slyšet zvuk mého mobilu. Jů, smska! Vyjekl jsem nadšením a všichni se na mě nechápavě podívali. Jak ale zjistili, že je ignoruju, bavili se spolu dál.

Ahoj zalto, staršěn mi chybiš, toršku piju, ale musím ti ěnco říct.

Aha, někdo se nám tady opil a ani nemůže psát! Naštvaně jsem mu odepsal - co si to jako dovoluje, pít beze mě!

Čau, ty mně taky :* Proč jako piješ? To se nemůžeš bavit bez chlastu? Ahjo, tak povídej.

Naťukal jsem jeho číslo a odeslal to. Další zpráva od něj mi přišla, ani jsem nestihl mrknout.

Mám tkaový problém. Asi tě miluju :( :*

Vytřeštil jsem oči. COŽE?!

Srdce mi poskočilo tak, že jsem cítil, že ho mám až někde v klíně, v břichu motýlci a já byl úplně mimo. Neměl jsem sebemenší tušení, co mu na tohle odepsat.

Já... Já tebe taky... :*

To bylo všechno. Od té doby mi od něj nepřišla žádná smska a já byl z toho trošku vydeptaný. Třeba to říká jen z opilosti, nebo si uvědomil, že mi to vůbec říct nechtěl, nebo já nevím co. Třeba si to rozmyslel, sakra, co teď... Běželo mi hlavou a ani jsem si nevšiml, že u stolu už sedím jen já a Hyunnie.

,,Teukie!" Mávl mi před očima brčkem, až mi je málem vypíchl. Pff.

,,Co je?!" Vykřikl jsem a vyděšeně sebou cukl.

,,Kdyby tě to zajímalo, Hae se Sungiem už odešli a já už bych měl jít taky, chceš doprovodit?" Konečně jsem se probral a jen nepřítomně kývl.

***

Rozloučil se se mnou, naposledy mě objal a to už jsem viděl jen jeho siluetu ve tmě, jak mizí. Doufám, že se mu nic nestane, už je celkem pozdě.

S hlavou plnou Chullieho jsem se skočil osprchovat a rovnou ke kompu.

Ale Heechul nikde. Asi už taky spinká, pomyslel jsem si, a tak jsem ho zase lhostejně vypl. Zavrtal jsem se do svého pelíšku plného plyšáčků a pak jsem spokojeně a nespokojeně zároveň usnul.

***
O dva týdny později

Dneska mám narozeniny, ale svůj dárek už jsem dostal zhruba před týdnem. Ano, potvrzuju, že s Chulliem chodím. Sice je to takový blbý, když se nemůžeme vídat, ale aspoň něco.

Unaveně a znechuceně jsem vstal z postele, nasnídal se a zapnul noťas. Čekal jsem, že mi Heenim popřeje, ale to jsem byl asi dost naivní.

Nechápu.

Je 10 ráno a on nikde, přitom v tolik hodin už tu dávno bývá. Nevím, co zase nacvičuje, ale rozčiluje mě to. Mám narozeniny!

Naštvaně jsem sešel dolů do obýváku, kde na mě čekal zástup celé mojí rodiny (úžasné -.-), několik dárků a všude po místnostech byly balónky. Přitom stůl zdobil krásný velký dort s mým jménem. Jak milé.

Abych to shrnul - všichni mi popřáli, rozbalil jsem si dárky (další hadry!), snědl kousek toho vynikajícího dortu, napil se šampaňského a zase zmizel v pokoji.

Vtom mi začal řinčet mobil. Že by smska?

Mám ti vzkázat, že se máš stavit ke Kyuhyunovi a vzít to kolem autobusového nádraží, nevím proč, ale prý máš vyjít hned :P Jo a promiň, zrovna teďka nemůžu dojít na PC...

Byl to Heenim. Nechápu, proč mi to Hyunnie nemohl napsat sám a proč mi zase nepopřál! Co to melu, beztak ani neví, že mám dneska narozeniny, neměl bych být pořád tak zaujatý.

Povzdychl jsem si a šel se převléct do něčeho přijatelnějšího. Ne asi, půjdu přes celé město v pyžamu.

Obul jsem se, vzal si klíče, práskl dveřmi a rozešel se směrem k Hyunniemu. Vzal jsem to tedy přes busák, aby se neřeklo, že neumím poslouchat. S úsměvem a sluchátkama v uších jsem si jen tak vykračoval, když vtom jsem někoho zahlédl.

Někoho strašně povědomého.

Přimhouřil jsem oči a...

Spatřil jsem JEHO!

,,To snad..." Mluvil jsem si sám pro sebe a čím blíž jsem byl k té postavě, tím víc jsem si byl jistý, že je to on. ,,Chullie!" V té největší rychlosti (rozběhl jsem se, jak nejvíc umím) jsem mu skočil kolem krku a myslel jsem, že ho umačkám.

,,Teukie!" Křikl a pevně mě stiskl.

,,Co... Co tady děláš?!" Nepřestával jsem ječet, byl jsem v úplné euforii. ON PŘIJEL!

,,Máš přece narozeniny, pakošku." Pousmál se a do jedné ruky mi dal krásnou, velkou rudou růži a do druhé mi vtiskl něco malého.

Otevřel jsem dlaň a uviděl ten nejkrásnější s řetízek s písmenkem H.

,,Já... Nevím, co říct, děkuju!" Znovu jsem mu skočil do náruče a užíval si jeho blízkosti. ,,Ty lháři!" Uvědomil jsem si najednou a dupl si.

,,No dovol, ty nejsi rád, že mě vidíš?" Složil ruce a začal mě propalovat pohledem.

,,No... No..."

Chullie nahodil smutný a zklamaný pohled.

,,Samozřejmě, že ano, ty trdlo." Zazubil jsem se a pohladil ho po vláskách. Konečně se ho můžu dotýkat.

Něco mi ale scházelo, hodně scházelo.

Přiblížil jsem se k němu a bez jakéhokoliv váhání jsem přitiskl své rty na ty jeho. Chutnaly přesně tak, jak jsem si představoval. Byly sladké, jemné a měkké. Líbal tak krásně, tak jako nikdo.

Nechtěl jsem se od něj odtrhnout, ale musel jsem. Ještě pořád je tu něco, co mi chybí.

,,Miluju tě." Šeptl jsem a mé tělo se zachvělo.

,,Já tebe taky." Naše rty se opět střetly v dokonalém polibku a já se cítil tak, jako ještě snad nikdy. Naprosto nejvíc šťastně, v objetí s tím nejdokonalejším člověkem, co vůbec existuje.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama