Bad Boy - 2. část

3. června 2013 v 19:56 | Shanie |  Jednorázové povídky - slash (Super Junior)
Název povídky: Bad Boy
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior
Pairing: Kyuhyun/Sungmin
Pokračování: Ne
Varování: SLASH


***

Uklidnil jsem se a na chvilku si ještě zalezl do peřin. Proč taky ne, když dneska nemusím nic dělat? Vlastně bych se měl rozhodnout, v čem na ples půjdu. On to totiž není jen tak obyčejný ples, každý si má na sebe vzít nějaký kostým. Neměl jsem vůbec páru, co si oblíct.

Nakonec jsem se rozhodl pro obyčejnou, pozlacenou škrabošku.

Vím, tohle je trošku holčičí styl, ale ve své skříni jsem vážně nic jiného nedokázal najít.

Dal jsem si ji na hlavu a podíval se do zrcadla.

Vypadám hrozně... Zakroutil jsem nad tím nesouhlasně hlavou a zklamaně si oddechl.

Vtom do pokoje přišla mamka.

,,Minnie?" Ozvalo se ode dveří. Překvapeně jsem se na ni otočil.

,,Co?"

,,Tohle si vezmeš na ples?" Usmála se a přešla o kousek blíž ke mně.

,,No, vlastně asi jo, nemůžu najít nic lepšího." Zkusil jsem se pousmát, ale jak to vypadalo raději ani nechtějte vědět.

,,Vždyť ti to sluší, vypadáš tak... Tajemně." Dodala ještě a se smíchem zase odešla.

No jasně, to by se vám líbilo, dělat si ze mě srandu.

Znovu jsem pohlédl do odrazu zrcadla.

,,Ah jo, vypadám jako nějaký upír." Zasmál jsem se sám sobě a dál už to neřešil.

Uslyšel jsem zvuk smsky na mém mobilu. Rychle jsem k němu přiutíkal a začal číst. Byla od Hyukkieho.

,,Minnie, už je mi o něco líp, takže na ples tedy jdu, v kolik a kde si dáme sraz? Nebo víš co, můžu pro tebe přijet, kdybys chtěl :)."

Rychle jsem vyťukával odpověď.

,,Paráda, to jsem moc rád. Tak jo, tak třeba kolem 9 před domem :*."

Odeslal jsem ji a plácl sebou do ještě neustlané postele.

***
Sobota - 20:50

Uslyšel jsem zatroubení nějakého auta. Přešel jsem k oknu a uviděl nablýskaný vůz mého nejlepšího kamaráda. Ještě jsem dokončil poslední úpravy, rozcuchal si vlásky a nasadil si škrabošku.

Bleskurychle jsem se bez rozloučení vydal k autu a nadšeně do něj nasedl.

,,Tak můžem jet?" Optal se mě Hyukkie. Při pohledu na něj se mi málem zastavilo srdce, byl nádherný! Nechápu, jak to udělal, ale vypadal úplně úžasně.

,,Jo, jedem!" Křikl jsem a auto se rozjelo směr škola, před kterou už stálo několik dalších aut a lidí.

,,Jdeme dovnitř, ne?" Šťouchl mi do ramene a vybídl mě, abychom vešli.

Jenom jsem souhlasně přikývl a už jsme stáli před velkými schody, které směřovaly přímo k parketu.

,,Ples začíná." Usmál se Eunhyuk a rozešel se směrem dolů, přímo k občerstvení, aby mohl dostat sklenici skvělého punče. Já ho samozřejmě následoval.

Jen jsme tak procházeli davem, když jsem vrazil do nějakého kluka.

,,Ahoj, prcku." Pronesl a já se na něj nechápavě podíval.

Řekl mi prcku?

,,Ty - ty... Ty jsi..."

,,Kim Heechul, správně." Dořekl a sundal si masku.

No jo, jasně, jak jsem taky mohl čekat, že by se tady objevil můj 'ctitel' tak brzy. Sraz máme přece až v 10.

Nejistě jsem se podíval na mobil a zkontroloval, kolik je. Bylo něco kolem třičtvrtě na 10 a já byl čím dál víc nervózní. Hyukkie někde popíjel s Donghaem a všichni se bavili a tancovali.

To jen já tam jako blbeček postával mezi davem a čekal, kdy přijde.

,,Králíček?" Uslyšel jsem za sebou a prudce jsem se otočil.

,,G... GaemKyu? Ty jsi... Ty jsi Cho Kyuhyun?!" Vyděšeně jsem se na něj podíval a nesouhlasně zakroutil hlavou.

Vypadal sice krásně, to ano, měl na sobě oblek prince, nebo co to bylo, ale prostě... Oh bože, Cho Kyuhyun, to snad ne!

,,No... Ano, co je za problém?" Svraštil obočí a podal mi sklenku s drinkem.

Naštvaně jsem si ji vzal a začal ho propichovat pohledem.

,,Tohle bude jeden velký omyl." Prohlásil jsem, napil se a sklenici mu zase vrátil. Už jsem byl na odchodu, když jsem ucítil jeho dotek na ruce. Svíral ji tak pevně, až to zabolelo. ,,Co to děláš? Nech mě být!" Snažil jsem se dostat z jeho sevření, ale nešlo to.

,,Proč? Co se děje, Minnie? Nejsem podle tvých představ?" Vypadal zklamaně, ale to MNĚ nevadilo. Moc dobře jsem znal jeho pověst a věděl jsem, že tohle prostě není dobrý nápad.

,,To sice ano... Ale... Počkat, nechodíš jen tak náhodou s Hankyungem? Vždycky vás vidím spolu, když už se teda nepoflakuješ s Chulliem a Teukem." Dořekl jsem na jeden nádech a čekal na jeho vysvětlení.

,,To už skončilo." Pousmál se na mě a nabídl mi jeho rámě. Vykulil jsem oči a jen tak ho sledoval s otevřenou pusou jako nějaký debil. ,,Jdeme se projít?"

Na to už jsem mu neodpověděl a nechal se ním teda vést. Vůbec nevím, kam jsme šli, ale najednou mi to jakoby přestalo vadit. Zdál se jiný, než jak jsem ho 'znal'.

,,Takže ty s nikým nechodíš?" Zeptal se mě a na tváři se mu objevil zase ten jeho naprosto dechberoucí úsměv.

,,Ne, nechodím." Uchechtl jsem se a dál jsme pokračovali v cestě, která byla osvícená několika svíčkami a všude kolem byly krásné květiny.

,,Tancuješ rád?" Ptal se dál, ale já nevěděl, co mu na tohle říct.

,,Zrovna nejlepší tanečník nejsem, proč?"

,,Hehe, to nevadí." Prohodil, až jsme došli k menšímu altánku. ,,Smím prosit?" Sklonil se přede mnou a požádal mě o tanec. Pousmál jsem se a bez jakéhokoliv váhání jsem souhlasil.

,,Ale nehraje tady hudba." Zklamaně jsem se podíval do země.

,,Neboj, brzy začne." Mrkl na mě a pevně si mě k sobě přitiskl. Konečně cítím jeho vůni a jeho teplo. Měl pravdu, hudba vážně začala hrát.

Protančil jsem s ním nejmíň hodinu, když přestala muzika hrát.

Sklonil se ke mně a opatrně mi sundal škrabošku.

,,Jsi tak krásný." Zašeptal a vjel mi rukou do vlasů. Pomalu si mě přitáhl za týl a já přivřel oči. To zvládneš, Sungmine, to zvládneš!

Uklidňoval jsem sám sebe, i když srdce mi bušilo jako o závod. Věděl jsem, že to chci udělat.

Ucítil jsem jeho rty na těch mých a ponořil jsem se tak do krásného, něžného, ale zároveň vášnivého polibku. Přimáčkl jsem se k němu ještě víc a jednu ruku mu obmotal kolem krku, druhou mu pak dal na boky.

Nemohl jsem se ho nabažit. V životě bych do něj neřekl, že je takový. Vždycky jsem ho měl jen za nafoukaného týpka ze školy, kterého chce každá druhá holka... vlastně i kluk.

A on je přitom úplně jiný, jsem tak rád, že jsem mu dal šanci.

Odtáhl jsem se.

,,Už budu muset jít." Vzpomněl jsem si, když mi zapípal mobil.

,,Cože, proč?" Smutně a zklamaně na mě pohlédl, až mi ho bylo líto. Vlastně jsem mu lhal, nemusel jsem odejít, ale nevěděl jsem, jak to tu bude všechno probíhat, a tak jsem to bral jako takovou 'záchranu'.

,,Je prostě...dost pozdě." Šeptl jsem a prohrábl si vlasy.

,,Nechoď, prosím... Bydlím jen kousek odtud." Mile se na mě pousmál a já už věděl, kam tím míří.

,,To chceš jít jako k tobě?" Zeptal jsem se jako naprostý idiot, ale nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo. To jsem celý já.

,,Kdyby ti to nevadilo... Nemám stejně nikoho doma."

,,Aah, tak teda... Asi jo, došlo mi, že má u mě bratr kamarádku, takže bych stejně neměl kde spát." Došlo mi a zčervenal jsem jako rajče.

,,Tak můžeme jít, jestli už jsi unavený." Opět mi nabídl jeho rámě a já ho s chutí přijal. Společně jsme se vraceli opět tou krásnou cestou rovnou k jeho autu. Bylo opravdu krásné, úplně k němu sedělo.

,,Bude to trvat maximálně 10 minut, přísahám." Dodal ještě a obdařil mě sladkým polibkem.

Připadal jsem si jako v pohádce. Byl jsem na plese s tím nejúžasnějším klukem a teď se s ním dokonce vezu k němu domů.

***

,,Tak, tady bydlím." Prohlásil, když jsme přijeli k luxusnímu domku. Tak už chápu. Musí mít skvělej život, pomyslel jsem si. ,,Nestyď se, prostě se vyzuj a pojď dál, klidně se posaď, přinesu něco na pití." Pobídl mě, když jsme vešli dovnitř. Rozhlídl jsem se.

Tak obrovské a krásně vybavené místnosti, tady si někdo žije.

Opatrně jsem si sedl na gauč. Přece jen jsem byl docela dost nervózní. Ale doufal jsem, že není důvod.

Kyuhyun se zanedlouho objevil v obýváku i s nápojem a nějakým jídlem.

,,Určitě ti vyhládlo." Položil přede mě talířek plný kimchi. Děkovně jsem se na něj usmál a beze slova se do toho pustil.

,,Cute."

,,Co to?" Zeptal jsem se s plnou pusou té dobroty.

,,Že jsi strašně roztomilý, když papáš." Uculil se a přisedl si ke mně blíž. ,,Smím tě nakrmit?" Popadl vidličku a pomalu mi ji přiložil ke rtům. Pomalu jsem otevřel pusu a nechal se ním tedy krmit. Taky vám to přijde tak rozkošné, jako mně? ,,Počkej, něco tady máš." Začal mi něco utírat z tváře.

,,Už dobrý?"

,,Ne, ještě pořád." Řekl ještě, a to už jsem ucítil jeho hladký jazyk na mém obličeji. ,,Teď je to v pořádku." Mrkl na mě a dál mě jen tak sledoval, jak jím. ,,Chceš si zajít do vany?" Prohodil, když si všiml, že už jsem dojedl.

,,Ale jo, proč ne."

,,Tak jo, nachystám ti nějaké věci a počkám na tebe ve svém pokoji."

,,Ale já nevím, kde je tvůj pokoj." Nechápavě jsem si ho prohlédl.

,,Já ti to ukážu, ty pako." Uchechtl se a už mě táhl za ruku někam nahoru po schodech.

Ten dům byl prostě super.

,,Tak tady je koupelna a pak hned tady vlevo můj pokoj. Zvládneš to sám?" Změřil si mě a ironicky mu začaly cukat koutky.

,,Jistě." Nahodil jsem na něj vážný pohled a bez dalších řečí se otočil a vlezl si do koupelny. Byla opravdu krásná... Proč mám pocit, že to v poslední době říkám pořád? Ah, Kyuhyunniiie!

Svlékl jsem se a vlezl si do horkou vodou napuštěné vany. Naprosto jsem se uvolnil a zavřel oči. Přemýšlel jsem. Nad ním. A taky nad tím, co tady vlastně dělám, jak se to všechno 'zvrtlo'. Znám ho osobně jen několik málo hodin a už se rochním v jeho vaně!

,,Hej, prcku, budeš tam ještě dlouho?" Uslyšel jsem jemné zaklepání na dveře.

,,Aah, já... Ne, už jdu, neboj!" Křikl jsem a rychle z vany vylezl. Už už jsem se natahoval pro ručník, když se dveře otevřely.

,,Eh... No páni..." Dostal ze sebe Kyu, když si mě prohlédl. V tu chvíli jsem úplně ztuhnul a nevěděl, co udělat.

,,Kyu? Nechceš... Odejít?!" Vykřikl jsem a rychle si ručník omotal kolem pasu.

,,Jo, jasně, už jdu." Rychle prásknul dveřmi a já se celý rudý přesunul k němu do pokoje. Že se nestydí, takhle mě vyděsit! A navíc mě viděl celého... Nahého! Tak jo, stydím se spíš já.

,,No to je dost, to ses tak dlouho prohlížel v zrcadle?" Hodil po mně jedno z jeho triček a já si ho naštvaně oblékl.

,,Ne, ale jsem trochu v šoku, kdyby tě to zajímalo." Nepříčetně jsem se na něj podíval a sedl si na postel přímo vedle něj.

,,Ale no tak, zlato, omlouvám se. Nechtěl jsem tam tak vtrhnout, ale..."

,,Ale?! No?! Vysvětli mi to! Sakra, tak vysvětli mi to!" Podupkával jsem nožkou a čekal, co mi řekne.

Namísto toho se ale začal strašně smát.

,,No jo, haha, směj se dál, však proč ne, jako bych tu nebyl." Složil jsem ruce a dělal uraženého. Nebo jsem byl vážně uražený?

,,Ale, miláčku. Přece by ses nezlobil." Doslova po mně skočil, ale nepřestával se smát.

,,Ehm, ehm..." Bolestivě jsem si odkašlal.

,,Co...?"

,,Drtíš mi..."

,,Oh bože, promiň!" Omluvil se, ale to způsobilo, že se jeho výbuch smíchu zdvojnásobil.

,,No to je strašná sranda, budu neplodný!" To už jsem se začal smát i já.

,,Kecko moje." Lehl si už o něco líp, než to udělal předtím, a pomalu se ke mně sklonil.

,,Já nejsem kecka." Odsekl jsem mu a probodával ho pohledem.

,,Ne? Tak... Řekni mi něco upřímného, Minnie." Tázavě se na mě podíval a byl napjatý, nebo na to aspoň teda vypadal.

,,Já... Miluju tě." Řekl jsem, ani jsem nevěděl jak, a ucítil jsem, jak se znova začínám červenat. Sakra, Hyunnie, vidíš, co se mnou děláš?!

,,Já tebe taky, už od doby, co jsme si začali psát." Odpověděl mi a jeho rty se konečně zase dotkly těch mých. Přitáhl jsem si ho víc a obmotal si kolem něj jednu nohu.

,,Děkuju za krásný večer, Kyuhyune."

,,Já děkuju tobě." Andělsky se pousmál a znovu se sklonil pro něžný polibek.

***
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama