Bruiser

10. června 2013 v 23:26 | Shanie |  Jednorázové crossover povídky - slash
Název povídky: Bruiser
Autor: Shanie
Beta-reader: Utsukushii Akumu
Fandom: Super Junior/B2ST
Pairing: Heechul/Dongwoon
Pokračování: Ne
Varování: SLASH, 15+


***

,,Přestaň, co to děláš!" Křičel jsem na neznámého kluka, když do mě začal jen tak z ničeho nic strkat na školní chodbě.

,,Zkouším, jak jsi odvážnej..." Zasmál se a dál mě obtěžoval.

Kolem chodili další studenti, ale ani jeden z nich nezakročil. Abych byl upřímný - byl jsem na tohle zvyklý. Byl jsem terčem šikany už dlouho a většinou to bylo pro můj tak trochu holčičí vzhled nebo mou bisexuální orientaci. Začal jsem to snášet docela dobře, až do dneška.

,,Co říkáš na tohle!" Vykřikl jsem, neovládl se a jednu mu vrazil, a to pořádně, pěstí přímo do nosu. Ten kluk se jen uchechtl, ale bolestně sykl a chytl se za krvácející nos a roztrhlý ret.

,,Takže slečinka se umí i prát, jo?" Opět ten ironický úsměv, a to už jsem se válel na zemi.

,,Hej, ty, co to děláš?!" Uslyšel jsem najednou za sebou nějaký hlas, který jsem ale vůbec neznal.

Škubl jsem sebou a otočil se.

U skříněk stál vyšší, černovlasý kluk v kožené bundě a musel jsem uznat, že byl fakt hezkej.

,,Ale, kohopak to tu máme? Není to náš slavný Dongwoon?" Řekl ten kluk a dál se nám oboum vysmíval do obličeje. Toho Dongwoona jsem vůbec neznal, neměl jsem ponětí, kdo to je, ale asi bude z mladších ročníků.

,,Sklapni." Řekl důrazně a pokusil se pomoct mi vstát ze země, když do něj ten blbec strčil. ,,Tak tos neměl." Dodal ještě Woon a silně s ním 'švihl' o zem.

Ten chudák se jen vystrašeně podíval a beze slova prchnul.

,,Jsi v pořádku?" Optal se mě Dongie a já se na něj pousmál, i když rty mě bolely.

,,Snad jo." Odpověděl jsem mu a s jeho pomocí konečně vstal ze zaprášené země.

,,Dělá to často?" Hodil si batoh přes rameno a vydal se stejnou cestou jako já.

,,Vlastně docela jo, ale jsem zvyklý. Proč si mi vůbec pomohl?" Došlo mi najednou, že bych mu měl poděkovat za záchranu.

,,Prostě nemám rád, když se někdo bije, to je všechno." Ústa se mu roztáhla od ucha k uchu a tiše si povzdechl. ,,A jak se vůbec jmenuješ?"

,,Kim Heechul." Představil jsem se mu a slušně se před ním uklonil.

,,Son Dongwoon." Mrkl na mě, a to už zmizel v jedné z tříd.

Dost mě zaujal. To, jak vypadá, jeho povaha... Doufám, že se ještě někdy potkáme a prohodíme spolu pár slov.

Zazvonilo na hodinu, takže i já jsem se musel vrátit do své třídy. Zrovna jsme měli biologii, což znamenalo, že celou hodinu zase nebudu vnímat.

Je to strašně nudný a nezáživný předmět, takže čas trávím hraním her na svém iPhonu.

,,Kim Heechul!" Vykřikl učitel, až mi samým leknutím mobil vypadl z rukou, odrazil se od země a rozpadl se na několik částí.

,,Pff, a to že má být kvalita." 'Odfrkl' jsem si a celá třída se zasmála.

,,Ticho, prosím! Heechule, Vaše známky nejsou zrovna nejlepší, co kdybyste začal konečně vnímat?!" Dodal ještě, otočil se a opět začal psát něco na tabuli.

K čemu se to mám učit, když věděc ze mě stejně nikdy nebude, říkal jsem si sám pro sebe. I když byl fakt, že bych se mohl o něco zlepšit, ale prospíval jsem.

Konečně jsem uslyšel zvonění na konec školního dne.

Rychle jsem si sbalil z lavice věci a měl namířeno přímo ke své skříňce, kde stál ale onen kluk, se kterým jsem měl dneska konflikt.

Nasucho jsem polkl a otočil to zpátky, když vtom jsem zaslechl, jak něco volá.

,,Hej, pojď sem!"

Otočil jsem se na něj a začal váhat, jestli si mám opět nechat dát do huby nebo raději počkat, až odejde. Ale domů jsem jít musel, takže jsem se rozhodl, že ať se děje, co se děje, ty věci si ze skříně vezmu.

Pomalu jsem k němu přešel a přivřel oči, čekaje na to, kdy ucítím opět silnou bolest na mém obličeji.

Místo toho jsem ale ucítil jeho dotek na mých zádech.

Otevřel jsem jedno oko a pak i druhé a nemohl uvěřit tomu, co vidím, nebo vlastně slyším.

,,Promiň, Heechullie." Vypadlo z něj a já zůstal civět s otevřenou pusou a rukama v kapsách.

,,Ty se mi omlouváš?" Zavrtěl jsem nechápavě hlavou.

,,Tak je to správně." Uslyšel jsem teď už známý hlas a zpoza rohu vyšel Dongwoon. Rozzářily se mi oči a na rtech se mi objevil úsměv.

Kluk beze slova odešel a já tam zůstal s Woonem sám.

,,Nechceš svést? Jsem tady na motorce." Nabídl mi pohodlnější a rychlejší cestu domů a já okamžitě souhlasil.

Přišli jsme na školní dvůr, kde stálo několik zaparkovaných aut, kol a motorek.

Můj pohled ale spočinul na jedné snad z nejkrásnějších motorek tam. Byla celá černá s pár bílými korejskými znaky u nádrže.

,,To je tvoje?" Vykoktal jsem se, když mě dovedl právě k ní.

,,Jo, copak, nelíbí se ti?" Vytřeštil vyděšeně oči.

,,Ale ne, ty ťulo, je nádherná!" Zakřenil jsem se, a to už mi na hlavu byla nasazena helma.

Jůů, dělá to tak rozkošně! ♥

,,Můžeme jet? Hlavně říkej kam." Řekl ještě a rozjeli jsme se.

Byl to úžasný zážitek, celou dobu jsem ho pevně stískal a může to vypadat sebevíc blbě, i jsem se k němu nenápadně přitulil.

Navigoval jsem ho a co nevidět jsme zastavili před domem, kde bydlím.

,,Díky za svezení." Kývl jsem na něj děkovně hlavou a rozešel se ke dveřím.

,,Za nic." Prohlásil a při odemykání už jsem jen slyšel drsný zvuk motoru.

Pověsil jsem si mikinu na věšák, boty dal do botníku a měl namířeno přímo do svého útulného, plakáty polepeného pokoje.

Klíče jsem hodil na postel, batoh za dveře a posadil se rovnou za notebook. Zapnul jsem internet a podíval se, jestli je něco nového. Druhou rukou jsem přitom jedl brambůrky s příchutí wasabi. Byly neskutečně hnusné, ale já měl na něco chuť a už jsem vážně nevěděl, co zakousnout.

Ucítil jsem jemné pošimrání na mé noze.

Byl to Heebum. Totiž, moje krásná kočička. Kocourek. To je jedno, je prostě úžasný.

Vzal jsem si ho na ruky a začal ho jemně škrabkat na bříšku. Okamžitě začal vrnět a já tak poznal, že je spokojený.

***

Udělal jsem si večeři a s chutí se do ní pustil. Na to, že jsem to dělal já, to bylo fakt dobrý. Naši už spali, takže jsem vypl počítač a přesunul se rovnou do své postele, kde už na mě čekal Heebum.

,,Dobrou noc." Podrbal jsem ho mezi ouškama a v objetí s ním spokojeně usnul.

***

Unaveně jsem otevřel oči a můj pohled se přesunul na hodiny.

,,Bože! Zaspal jsem!" Vykřikl jsem do ticha a rychle spěchal do koupelny, abych byl ve škole co nejdřív. Nikdy by mi na tom tak nezáleželo, ale strašně moc jsem chtěl potkat Dongwoona.

Vyčistil jsem si zuby, oblékl se, udělal si svoji obvyklou palmičku a mazal na autobusovou zastávku.

Ale co se nestalo.

,,Ahoj, tys taky zaspal?" Přede mnou zastavila známá černá Honda a já myslel, že samou radostí omdlím.

,,Kecáš..." Řekl jsem si sám pro sebe, ale na jeho 'povel' si sedl za ním.

,,Určitě tam budeme rychleji takhle než busem." Pronesl a já opět uslyšel zvuk té úžasné mašiny. Ani jsem se nenadál a stáli jsme před školou. ,,Chodíš na seminář z angličtiny?" Zeptal se mě, když jsme vcházeli do hlavních dveří.

,,Chodím, proč se ptáš?" Nedalo mi to.

,,Fajn, takže se tam uvidíme." Dodal a vypařil se.

Já mezitím běžel na hodinu tělocviku, i když k čemu mi to bylo, i tak jdu pozdě.

,,Heechule?! Kde jste byl?!" Vykřikl tělocvikář a já stydlivě zrudl.

,,Promiňte, zaspal jsem." Šeptl jsem a bleskurychle zdrhal do šaten, abych se mohl převléct.

,,To nemá cenu, už se nepřevlékejte." Zaslechl jsem, a tak jsem si unaveně oddychl a vyvalil se na jednu z laviček.

Den ve škole utíkal jako voda a já už se nemohl dočkat dnešního semináře.

***
Později - seminář

Sedl jsem si do lavice a čekal na příchod Dongwoona. Ten samozřejmě nezklamal a posadil se hned vedle mě.

,,Ahoj." Pozdravil jsem ho a pousmál se na něj.

,,Ahoj." Pozdrav mi opětoval a vytáhl si na stůl své věci. ,,Dneska máme dělat ty projekty, ne?" Šťouchl do mého ramene, až jsem se trošku lekl.

,,Co? Jaké projekty?" O tomhle jsem vůbec nevěděl.

,,No, na vlastní téma. To nevíš, že jsme tady dneska jen proto, abychom řekli učitelce zadání, a pak nás pustí domů?" Uchechtl se a podíval se směrem k tabuli.

,,Jaké bude Vaše téma, kluci?" Optala se nás a já absolutně nevěděl, co si vymyslet.

,,Homosexualita." Profesorka jen přikývla a to, co Woon řekl, si zapsala.

COŽE?! Proč homosexualita jako? Teď si budou o nás myslet, že spolu něco máme, nebo že jsem gay! Ah, to nemohu dopustit, já přece nejsem na kluky... Jen trochu.

Uklidnil jsem své myšlenky a otočil se na něj.

,,Proč zrovna tohle?" Musel jsem z něj vymámit, o co mu jako jde.

,,Protože je to teď hodně v kurzu, ne?" Zavřel svůj sešit, hodil si ho do batohu a podal mi ruku. ,,Pojď, jedem, ať to máme z krku."

***

Po necelých 20 minutách už jsme stáli u luxusního menšího domku.

,,My to budeme dělat u tebe?" Zkřivil jsem rty a prohrábl si vlasy.

,,Cože?!" Vykulil oči a nechápavě si mě změřil.

,,Ah, totiž... Totiž ten projekt, jestli ho budeme dělat u vás doma." Osvětlil jsem mu situaci, asi jsem to předtím neřekl dost jasně.

,,Co myslíš." Zasmál se a vedl mě do jeho pokojíčku. ,,Sedni si kam chceš, na židli, na postel, na zem, je mi to jedno, donesu něco na pití a nějaký dobroty, chm?" Naprosto sladce se na mě podíval, až jsem se málem rozpustil.

Co nevidět se objevil zpátky. V jedné ruce sklenice Pepsi Coly a v druhé sáček nějaký gumových, chutně vypadajících bonbonů. Roztrhl sáček a položil ho vedle mě.

,,Nabídni si." Ukázal směrem k balíčku a hluboce se na mě zadíval.

Bez váhání jsem si vzal jednu z těch sladkostí a zamyšleně jsem začal žvýkat.

,,Neksichti se." Šťouchl do mé hrudi a vycenil na mě zuby.

,,Co?! Co si to dovoluješ?! Já se neksichtím, ts!" Otočil jsem se k němu zády, ale nenápadně jsem nakukoval, co dělá.

Ale on byl klidný a jen se rozkošně usmíval.

,,Ty hraješ na bicí?" Vyšlo ze mě, když jsem si všiml, že u okna jsou bubny.

,,Jo, i na kytaru." Vysvětlil mi a mně se opět nadšením rozzářily oči.

,,Jů, já taky!" Vykřikl jsem a skočil mu kolem krku.

,,Hehe, dost, škrtíš mě!" Smál se Woonnie, ale přitom to byl on, co mě pořád držel kolem pasu.

,,Ale to ty držíš mě..." Zašeptal jsem mu do ucha a všiml jsem si, jak se začal třepat. ,,Co se děje?" Nepřestával jsem v šepotu a začal se mu rukou hrabkat v jeho nádherných hustých vlasech.

,,Myslíš, že je to správný?" Vyšlo z jeho plných nádherných rtů, ale odpovědi se mu, bohužel nebo spíš bohudík, nedostalo. Přitáhl jsem si ho za týl, druhou ruku mu položil na stehno a jak se naše rty přibližovaly, tak jsem byl víc nervózní, ale zároveň vzrušený.

Konečně se naše rty střetly a já si tak mohl vychutnat jejich nasládlou chuť.

Přivřel jsem oči a přitiskl se k němu nejvíc, co to šlo.

Naše jazyky se o sebe jemně třely a mně na těle naskočila husí kůže. Byl to tak krásný pocit, líbat někoho tak dokonalého.

Nevím, co se mě to zmocnilo, ale chtěl jsem ho víc a víc.

Naše polibky už nebyly tak něžné a nevinné jako na začátku, naopak, byly vášnivé a dravé.

Má ruka se přesunula z jeho stehna k jeho vypracované hrudi a já mu bleskurychle přes hlavu přetáhl jeho šedé přiléhavé tričko.

I já jsem byl za chvíli bez svého svršku, a to už jsem ležel v jeho pohodlné posteli. Dongwoon samozřejmě vedle mě.

Jemně mi masíroval břicho a občas zajel i trošku níž a něžně stiskl můj už docela nadutý rozkrok.

Slastně jsem vzdychl. Woonnie mi začal zkušeně rozepínat kalhoty a já měl pocit, jako by to snad dělal každý den. Jako ne sobě, ale někomu jinému.

Pomalu je ze mě stáhl a hned po nich šly i moje oblíbené boxerky, na kterých byly nakresleny růžové pandy. Miluju pandy.

Rukou mi přejel po podbřišku a začal kolem něj prsty kroužit. Pak už ho konečně uchopil do ruky a začal ní pohybovat.

,,Přidej..." Šeptl jsem a přivřel oči. Dongwoon se jen pousmál a uposlechl můj rozkaz.

Sklonil se ke mně a začal mě líbat na krku.

Myslel jsem, že to ještě vydržím, ale jakmile se mi zakousl do krku, udělal jsem se.

,,Aah, bože." Zakryl jsem si oči a pomalu a potichu vydechoval.

,,Ale, copak?" Zamručel a pohladil mě po tváři.

,,Ah, ale nic, jenom... Jsi skvělý." Obdařil jsem ho vášnivým polibkem a sedl si.

,,Tak, a teď jsem na řadě já." Pronesl jsem a už byl celý natěšený z toho, jak se ho konečně zmocním.

Pokynul jsem mu, aby si klekl na kolena, a on tak taky učinil.

,,Chceš to?" Provokoval jsem ho šeptáním do ucha.

,,Chci..." Odpověděl mi vystrašeně, ale zároveň natěšeně.

,,A co, že to chceš?" Nepřestával jsem ho provokovat a jazykem mu přejel přes ušní lalůček.

,,Udělej mi to, teď hned!" Řekl už o něco víc rázně a já se nad tím jen pousmál. Tohle jsem chtěl slyšet.

Mé polibky se z jeho ouška přesunovaly po jeho zádech níž a níž, až došly k onému místu. Dongwoon si povzdychl a já už nečekal vůbec na nic.

Pomalu jsem do něj vnikal, hlouběji a hlouběji. Woonnie se jen víc přikrčil a když jsem se v něm začal pohybovat tam a zpátky, zkušeně přirážel.

,,Ahh, Chullie." Jeho hlas byl tak vzrušující, vydržel bych jeho vzdechy poslouchat i hodiny. Zapřel jsem se mu jednou rukou o záda a druhou zajel o něco níž a začal ho uspokojovat i tím druhým způsobem.

Po chvíli už jsem cítil mírné pulzování a svírání, což byl signál k tomu, abych o něco zrychlil.

,,Ummm...." Vzdechl hlasitě Woon a já tak poznal, že je hotový.

Rychle jsem z něj 'vyklouzl' a pobídl ho, aby mě uspokojil ústy. Naštěstí souhlasil. Chytl jsem ho rukou za vlasy a druhou si dal za záda.

,,Už budu..." Šeptl jsem.

A taky jsem měl pravdu, jak jsem řekl, tak se i stalo. Dongwoonovi se na tváři objevil kouzelný úsměv.

Vtom jsme oba zaslechli zaklepání na dveře.

Vytřeštili jsme oči a oba začali sbírat ze země své oblečení.

,,Zalez do skříně!" Pokynul mi.

,,Cože?" Nechápal jsem.

,,Prostě tam zalez!" Ukázal na jednu skříň, která stála za mnou, a já se do ní rychle a tiše vplížil.

Woonnie přes sebe hodil aspoň peřinu a ve dveřích se objevila nějaká sympatická paní.

,,Ty tady někoho máš?" Řekla a mně se strachy rozbušilo srdce.

,,Eh... Ne?" Zakroutil hlavou a pokrčil rameny.

,,Já jen, že jsou u dveří nějaké cizí boty... No, to je jedno. Co je ti, jsi nemocný?" Starostlivě si za ním přisedla a Woon vylekaně polkl.

,,Jen bolest hlavy, to přejde, mohla bys mi, prosím, udělat čaj?" Nahodil na ni psí očka a ona beze slova přikývla a odešla.

,,To se mi ulevilo..." Vylezl jsem a rychle na sebe natáhl své po zemi poházené a skrčené oblečení.

,,Musím tě odsud nějak dostat, půjdeš zadním vchodem, okay?" Vlepil mi roztomilou a sladkou pusinku na tvář, chytl mě za ruku a vedl mě po schodech dolů.

,,Jdeš se mnou?" Zklamaně jsem se mu podíval do očí.

,,Jasně, že jdu, neblbni, přece tě nenechám jít samotného." Špitl a my se tajně proplížili zahradou až k jeho mašině. Se smíchem jsme na ni nasedli a rozjeli se někam směrem do města.

***

Zastavili jsme u jakési malé kavárny a společně sesedli. Sundali jsme přilby a sedli si k jednomu ze stolků.

Přisunul jsem si židli blíž k němu, abych se ho mohl stále dotýkat a měl ho na blízku.

,,Co si dáte?" Optal se nás mile číšník a my oba si dali frappé. V takovém horku ideální nápoj.

,,Chullie?" Propletl si se mnou ruce a já se na něj tázavě podíval.

,,Miluju tě." Řekl vážným tónem a mé srdce opět bušilo jako o závod. Bože, Woonie, jednou mi způsobíš infarkt, pomyslel jsem si.

,,Já tebe taky." Sklonil jsem se k němu pro malý, ale láskyplný polibek.

Ani jsme si nevšimli a naše drinky už stály na stole.

Přiťukli jsme si a oba začali srkat brčky.

Naši hezkou a romantickou chvilku však přerušily nějaké hlasy z povzdálí.

,,Buzny!" Křičel jeden z těch dvou kluků, co procházeli kolem, a ve mně to neskutečně začalo vřít.

,,Co si o sobě, sakra, myslíš?!" Přiběhl jsem k němu a násilnicky do něj strčil. Ten druhý ale přece nenechá kamaráda ve štychu, a tak se stalo to, na co jsem byl tak dlouhou dobu zvyklý. Válel jsem se na silnici a cítil bolestivé kopance na svém břichu.

,,Nechte ho být!" Při téhle větě se mi chtě nechtě rozzářil na tváři úsměv. Teď už tu totiž nejsem sám, ale se svým skvělým 'ochráncem', proletělo mi hlavou.

,,Nebo co?" Byl jeden z nich drzý a prokřupal si prsty.

,,Nebo tě zmlátím tak, že se nepoznáš, ty prcku." Řekl jistě a bez váhání mu jednu vrazil.

Ten kluk se ale bránil, s čímž Woonie asi nepočítal, což způsobilo jeho pád na zem, těsně vedle mě. Ale on nebyl jako já, nenechal si to líbit.

Přetočil se na toho hajzla a začal mu jich sázet do ksichtu víc a víc, už jsem si myslel, že ho snad i zabije, nebo co.

Když uviděl, jak se mu začínají lesknout oči, raději z něj slezl.

,,Ještě jednou budete říkat něco takového o mém klukovi, tak uvidíte." Odplivl si a ti dva jak jinak, než utekli.

A bylo to tady, přesně jako před pár dny.

Mile mi pomohl vstát ze země a já se k němu teď už s bezpečím přitulil.

Teď už se mi nemůže nic stát.

***
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama