A lamb with claws pt.2

28. března 2014 v 11:54 | Shanie |  Teen Wolf FanFics
Přináším vám druhou část povídky A lamb with claws. :)






Konečně se Scott zotavil a my tak mohli znovu trávit čas spolu. Musel jsem uznat, že mi celkem chyběl, i když jsem ho neviděl třeba jen půl dne.

,,Kdo je to?" šťouchl jsem Scottyho do ramene, když jsme procházeli školní chodbou a já zahlédl nějakého nového kluka.

,,Mám pocit, že se jmenuje Isaac. Isaac Lahey, nebo tak nějak," odpověděl mi zcela bez emocí a dál kráčel ke své skříňce.

,,Je divnej," dodal jsem, "a to jméno je ještě divnější."


* * *


,,McCall, Stilinski, Lahey, Mahealani," pronesl trenér při příchodu do třídy. Všichni jsme okamžitě stáli v pozoru. ,,A taky Whittemore," nezapomněl ani na Jacksona, jednoho z nejlepších hráčů našeho lacrossového týmu. ,,Budete hrát základní sestavu v dnešním zápase."

,,To si děláte..." nadechl jsem se a s poloúsměvem jsem chtěl reagovat.

,,Stilinski! Chcete mi snad něco říct?" trenér si mě změřil pohledem od hlavy až k patě.

,,Jenom, že si nejsem jistý, jestli na to mám," odpověděl jsem a poté si sedl.

,,Kdo vám dovolil si sednout, Stilinski?!" zvýšil hlas a chtěl vypadat nejspíš drsně a přísně, ale všichni jsme věděli, jaký vtipálek a milovník ironie to ve skutečnosti je. A abych pravdu řekl, to on byl většinou námi zahnán do kouta, ne naopak. ,,Je mi jedno jestli na to máte, nebo ne. Prostě tam budete, je vám to všem jasný?" ukázal prstem na všechny z nás a poté si vydechl a nejspíš se i na určitou dobu zklidnil.

,,Kdy že ten zápas je?" nebyl jsem si jistý, jestli se pamatuju dobře.

,,V 5, jako vždycky," zamrkal na mě můj vlčí kamarád a na jeho rtech se objevil nepatrný, lehký úsměv.



×××


Jen jsem se tak povaloval doma, či spíše jsem byl vylepený za noťasem, když se mi rozezvonil mobil.

,,Haf haf," zaštěkal jsem do sluchátka s vědomím, že na druhé straně spojení je Scott.

,,Brum brum vole, už toho nechej, prosím," odpověděl poněkud sklesle.

,,Takže se z tebe stává už i medvěd? Kriste, to nevím, jestli zvládnu," nepřestával jsem do něj rýpat, ale poté už jsem se zájmem poslouchal, proč mi vlastně zavolal.

,,Jde o to, že nevím, zda zvládnu ten dnešní zápas, chápeš?" jeho hlas se mírně rozechvěl.

,,Proč bys nezvládl? Moment, ty... Bojíš se, že se začneš měnit, že?" došlo mi najednou, jak rizikové to pro něj, či pro nás oba může vlastně být.

,,Přesně tak. Ale nemůžu z toho zápasu vycouvat, Finstock by mě vykostil."

,,Myslím, že to spíš ty jeho. Nicméně máš pravdu, musíme něco vymyslet," zamyslel jsem se, jak bych mu mohl pomoct, ale překvapivě mě nic nenapadalo.

,,Takže?" ozvalo se z mobilu.

,,Takže nevím, vůbec nic mě nenapadá," musel jsem mu oznámit.

,,Co? Tebe? Jak jako, že tě nic nenapadá? Ty máš vždycky plán, jsi přece Stiles," nejspíš nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel.

,,Promiň Scotty, ale nejspíš to bude zkouška. Budeme se s tím muset poprat. Jediné, co ti můžu slíbit, je to, že kdyby něco, budu tam s tebou, ok?" pokusil jsem se ho mírně ukonejšit.

,,Dobře, dobře." dořekl a zavěsil.

Myslím, že se máme oba dva na co těšit.



* * *


Všichni jsme se pomalu začali scházet na hřišti. Všichni, včetně roztleskávaček a všech ostatních lidí ze školy. Můj táta a Melissa samozřejmě nemohli chybět. Když jsem tak postával na trávníku a popravoval si přilbu, všiml jsem si, že na tribunách sedí i Lydia. Lydia byla jedna z těch holek, kterou všichni milovali. A bohužel, dokázala polapit i mě. Ale to už je minulost. Jasně mi dala najevo, že o "děcko", jako jsem já, nemá zájem. A aby toho nebylo málo, vzadu za všemi ostatními jsem spatřil i vysokou, tmavě oděnou postavu. Derek?

,,Snad vše vyjde," mihl se kolem mě Scott a poplácal mě po rameni. Jo, snad jo.

Zápas začal, rozhodčí vhodil míč, já popadl svou pálku a rozběhl se směrem ke středu hřiště. A se mnou samozřejmě i ostatní. Běžel jsem, co mi síly stačily a všiml si, že vedle mě o něco rychleji běží i ten nový kluk - Lahey. Nevím proč, ale něco na něm přitahovalo mou pozornost. Musel jsem to ale nechat být a soustředit se na hru. Dnes jsem chtěl ukázat mému tátovi, který je mimochodem šerif Beacon Hills, že nejsem zase tak na nic, jak můžu občas vypadat.

Když nakonec se mi podařilo chytit míček do hlavy lakrosky. Co nejvyšší rychlostí jsem se rozběhl směrem k brance a už už jsem se napřahoval, že vypálím, ale můj záměr pokazil jeden z mých spoluhráčů. Číslo 14. Lahey.

,,Co to, do háje, děláš?" dopadl jsem prudce na zem a měl pocit, jako by se mi přelomily všechny kosti v těle. Isaac se nade mě sklonil a oči se mu zabarvily do žluta.

,,Tohle je moje hra, Stilinski," viděl jsem, jak se pod přilbou nenávistně usmál a pak se dál věnoval hře. Což bych udělal i já, ale nemohl jsem se vůbec pohnout. Nejspíš jsem si něco narazil.

,,Stilesi, jsi v pohodě?" v mžiku u mě na trávě klečel Scott.

,,Myslím, že dnes už si nezahraju," zaúpěl jsem bolestí a Scott i s Jacksonem (sám jsem se divil), mi pomohli na nohy a odvedli mě na lavičku pro náhradníky.



* * *


,,Jsi v pořádku?" uslyšel jsem za sebou známý hlas. Pomalu a bolestivě jsem otočil své tělo tam, odkud hlas přicházel.

,,Dereku? Viděl jsem tě na tribunách... Co tu děláš?" byl jsem zvědavý. Nevypadá zrovna na vášnivého fanouška lacrossu.

,,Přišel jsem, kdyby se něco dělo. Ale zdá se, že to Scott i Isaac zvládají," pronesl a sedl si vedle mě.

,,Víš, že tady správně sedět nemůžeš?"

,,A ty mi to jako zakážeš?" skočil mi do řeči Derek.

,,Ne, ale mohl bych. To s tím vůbec nesouvisí. Odkud znáš Isaaca?" tohle mě zarazilo.

,,Je beta. Stejně jako Scott," objasnil mi.

,,Dobře, ale jak se to stalo? Kdo ho kousl, ty? Ty jsi přece teď alfa, takže si to musel být ty," zamotala se mi hlava a moje bolesti ještě zesílily.

,,Ne, byl to Peter, můj strýc. Kousl je ještě před tím, než zemřel. Což je týden zpátky. Teď jsem alfa já, chápeš?" odpovídal mi trpělivě, což jsem se docela divil.

,,Jasně, jasně," měl jsem pocit, jako bych vlivem té bolesti a vší té zmatenosti měl sebou co chvíli seknout.

,,Poslyš Stilesi," přisunul se o něco blíž ke mně a nahl se mi k uchu. ,,Nemám tě sice moc v lásce, ale někdo by se ti na to měl podívat. Půjdeš se mnou," zaslechl jsem ještě a poté jsem už neviděl nic, jen naprostou, děsivou tmu.



×××


Když jsem se probral, ležel jsem na ošumtělém stole a byla mi zima. Chtěl jsem se protáhnout, ale neměl jsem sílu. Zhluboka jsem se nadechl a rozhlédl se kolem sebe.

,,Ne, ne, tohle ne, doupě ne," zamručel jsem a opět se mě zmocnila panika.

,,Nejsi v žádném doupěti, jsi u mě," objevil se najednou v místnosti Derek a řekl pronikavým hlasem.

,,To je to samý, sakra," zmohl jsem se ještě na pár slov.

,,Hele, skrčku, poslouchej. Jestli máš se mnou nějaký problém, měl bys vědět, že mě to vůbec nezajímá a nestojím o tyhle řeči. Snažím se pomoct tvýmu nejlepšímu kamarádovi a ty mě jen neustále shazuješ. Takže se buď uklidni, nebo si tě dám dnes k večeři. Pochopil?" v očích mu probleskla červeň, jak se na mě se sarkasmem zakřenil.

,,Není na večeři trochu pozdě?" sice jsem se sotva pohl, ale humor mi nechyběl. Přece jen, netroufnu si ani odhadnout, kolik hodin asi může být. Ale tipl bych, že kolem půlnoci určitě.

,,Stilesi!" křikl a objevil se nade mnou. Ležel jsem nehybně na stole, on nade mnou a sledoval každé mé mrknutí .

,P-Promiň Dereku, ale nemohl bys slézt? Měl bych jít domů, táta bude mít strach a Scott určitě taky," pokusil jsem se zvednout, ale nemohl jsem. Derek se ani nehl.

,,Scott o všem ví a tvůj táta si myslí, že dnes přespíš u něj," odpověděl mi a neustále se mi díval přímo do očí. Já si v tu chvíli všiml, že jeho duhovky jsou pronikavě zelené. Krásně zelené.

,,Ale tady je zima," pokusil jsem se ho přesvědčit o tom, že u něj přespat vážně nemůžu.

,,A já jsem vlk," zdvihl levé obočí a konečně vstal ze stolu.


* * *


,,Pokud sis myslel, že se jako k tobě přitulím, tak ses vážně spletl," celý zmrzlý jsem seděl v koutě místnosti a snažil se jakýmkoliv způsobem zahřát. ,,Budu kvůli tobě nemocný," popotáhl jsem a doufal, že mi nakonec dovolí odejít.

,,Nemůžu tě pustit v tuhle dobu do lesa, zbláznil ses? Myslíš si, že by ses vrátil v pořádku domů?" otočil se ke mně a o pár kroků ke mně popošel.

,,Tím mi chceš jako naznačit, že vás je tady víc? A navíc zlých?"

,,Tak nějak," odsekl mi a sedl si naproti mně.

,,Taky nepatříš mezi nějaké svatoušky... A stejně ti na mě nezáleží, tak mě nech jít," stál jsem si za svým a pociťoval, jak mé končetiny opět slábnou vlivem zimy.

,,Nezáleží? Vážně? Tak proč se tě snažím udržet v bezpečí, hm? Myslíš si, že bych to udělal pro někoho jiného? Jak asi, když nikoho jinýho nemám, když jsem přišel o celou svoji rodinu, co?!" vykulil oči a zvýšil hlas. A najednou mi to došlo. Derek nebyl zlý. Byl jen osamělý. Nikoho neměl, celou tu dobu tady žil sám a teď byl rád za nás. ,,A pokud chceš být jako oni a opustit mě, udělej to raději hned, než bude příliš pozdě," dodal ještě a chtěl se zvednout ze země, ale já jej stihl popadnout za ruku a stáhnout ho k sobě.

Prohlížel jsem si jeho tvář a soustředil se na každý detail. Celou dobu mi nedocházelo, jak krásný je a jaký strach a beznaděj plá z jeho zelenkavých očí.

,,Zahřál bys mě, prosím?" zachvěl jsem se zimou a doufal, i když to bude asi celé divné, že odpoví 'ano'.

Neřekl ale vůbec nic. Jen na mě dál zaujatě koukal.

,,Jsi nervózní?" vypadlo z něj najednou.

,,Ne, jen je mi zima," mírně jsem zalhal, ale věděl jsem, že mi to zbaští.

,,Nelži mi. Slyším, jak rychle ti bije srdce. Může ti být zima, ale tu nervozitu, kterou cítím po celé místnosti, přede mnou nedokážeš schovat."

Najednou se v celém domě rozhostilo ticho. Nikdo z nás už ten večer nevydal ani hlásku. Já se ještě trochu vzpamatovával z toho, co se dnes na hřišti odehrálo, přemýšlel, co zítra řeknu tátovi a taky to, jak Scottovi vysvětlím, že jsem u Dereka přečkal zčistajasna noc. Navíc, když ke mně ještě před pár hodinami choval takovou 'nenávist'.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sungji Sungji | 28. března 2014 v 15:48 | Reagovat

Už se těším na další...:) konečně se Derek trošku srovnal jako. Chudáček Stiles :D Ale tak víme svoje :D Jinak doufám, že se to nějak pořádně rozjede :)

2 Broken.Loony Broken.Loony | 29. března 2014 v 0:51 | Reagovat

O-lala! Se nám to velice zajímavě rozjíždí :-) těším se moc na další, doufám, že přijde taky tak brzo :-)

3 Broken.Loony Broken.Loony | 19. května 2014 v 23:53 | Reagovat

Já chci další díl :(

4 katka katka | 8. srpna 2014 v 13:52 | Reagovat

já taky

5 Rose Rose | 21. září 2014 v 21:18 | Reagovat

Nejlepší povídka kterou jsem kdy četla :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama