He was a friend of mine pt. I.

27. května 2014 v 12:10 | Shanie |  Kapitolové povídky - slash (One Direction)

,,Homouš!" zaslechl jsem, když jsem opouštěl bar, ve kterém jsem ještě nedávno byl jedním z nejobvyklejších hostů a mezi partou nejoblíbenějších chlapů.

Nevím, jak mám popsat to, co se stalo. Nevím ani, proč se to stalo. Před nedávnem jsem se seznámil s jedním klukem, který byl gay. Když jsem jel z práce, stopoval u silnice a vypadal zoufale. A tak jsem se rozhodl, že jej naberu a pomůžu mu. Taky proč ne? Stali se z nás perfektní přátelé a veškerý čas jsme trávili spolu. A tímto všechny ty narážky a urážky na mou osobu začaly. Ale nesmím opomínat ani to, že občas jsem si udělal i chvíli pro sebe. Navštěvoval jsem různé podniky, ve kterých se na stolech vrtěly krásné slečny do rytmu hudby. Nechci, a ani vám nebudu tvrdit, že jsem se žádnou z nich nic neměl - lhal bych.

Ale to už je všechno pryč. Mason se před dvěma měsíci odstěhoval do Spojených států. Nezbylo mi po něm nic, jen kus kamene, který našel, když jsme se procházeli jednou u řeky a vyprávěli si zážitky z dětství. Přiznávám, že mi opravdu chybí. Občas si zavoláme, ale jen málokdy. On má teď svůj život a já zase ten svůj. I když, dá se tohle nazývat životem? Chození do práce, ježdění zpátky domů, navštěvování barů a popíjení? Něco mi chybělo...

,,Seru na vás!" křikl jsem a práskl za sebou dveřmi od již zmíněného baru.

Už jsem takhle nemohl dál. Na auto mi nasprejovali nápis 'FAGGOT' a když jsem šel po ulici, pokřikovali po mně. Jednoho večera se to všechno ve mně zlomilo. Ať už to byl osud nebo pouhá náhoda, změnilo mi to dosavadní život. Od základů.


***


,,Ahoj, ty jsi tady asi nový," u menší, světélkující budovy, postávalo několik chlapů a mladých kluků. Jeden z nich mě mile přivítal a podržel mi dveře.

Abych pravdu řekl, nikdy jsem v takovémto podniku nebyl. Bál jsem se, ale něco mi říkalo, že to mám zkusit. Třeba potkám někoho tak milého, jako byl právě Mason. Ale mou pozornost přitáhl úplně někdo jiný, naprosto odlišný od Masona.

Sedl jsem si na barovou židličku a objednal si něco, co mělo tak dlouhý název, že nebylo prostě možné zapamatovat si jej.
Usrkl jsem ze svého modře zbarveného nápoje. Chutnalo to odporně. A i přesto jsem si jich objednal hned několik. Když jsem konečně po několika minutách a dalších drincích sebral odvahu, rozešel jsem se směrem k menšímu stolku, u něhož seděl nějaký mladý chlapec.

,,Zdravím," dopotácel jsem se až k němu a opilecky se sesunul na nepohodlnou židli, která při mém dopadu zaskřípala.

,,Nápodobně," odpověděl mi a zamrkal na mě. Měl delší, vlnité vlasy, čelenku, na očích 'nenápadné' stíny a rty měl krásně růžové. Dokonce i voněl žensky.

,,Já jsem Louis, jak se jmenuješ ty?" podal jsem mu ruku, ale on ji nepřijmul. Namísto toho ohrnul ret a objednal si další drink.

,,Fajn, nemusíš mi to říkat," pokrčil jsem rameny a opřel si hlavu o dlaně.

,,Bože, ty ale vypadáš," vyšlo najednou z jeho plných rtů. ,,Stalo se ti něco?" chytil mě za paži a oddělal mi ji tak z obličeje.

,,Ne, nic, nech to bejt," pokusil jsem se o nefalšovaný úsměv, ale nepodařilo se mi to.

,,Já jsem Harry. Přátelé mi říkají Harriet. A nenechám to bejt," naopak mu se podařilo usmát dokonale upřímně.


***


,,Takže jsi taky odtud?" procházeli jsme se úzkými uličkami Londýna a zdálo se, jako by tato noc neměla konce.

,,Správně. Divím se, že jsi o mně ještě neslyšel, jsem tady teď celkem populární," uchechtl jsem se, i když mi do smíchu vůbec nebylo.

,,O týpky jako ty se nezajímám," upřímná odpověď.

,,No dovol? Co tím chceš říct, nezdám se ti dost dobrej?" zastavil jsem ho a stoupl si přímo před něj. Jeho oči sjely z mého obličeje až k mým nohám.

,,Upřímně? Ujdeš, ale mě přitahují jiní, navíc, ty jsi na ženský zlato," na tvářích se mu objevily malé ďolíčky.

,,To máš pravdu. Ale někdy si říkám, jestli by to nebylo lepší s chlapem," trošku jsem mu zalhal.

,,A to lžeš mně nebo sobě?" okamžitě poznal, o co mi jde. ,,Nevadí mi bavit se s klukama co dělaj do ženských," dodal a odkašlal si.


***


Ani nevím jak, ale objevil jsem se ve svém obýváku na pohovce. Oči se mi podařilo rozlepit až kolem 9 ráno, smůla pro mě. Už jsem měl být dávno v práci. Abych to uvedl na pravou míru, pracuju v nemocnici. Je to docela otravné. Navíc, když pracujete jen na půl úvazku. Ale na druhou stranu, pokud žijete v bytečku 2+1 a moc toho nesníte, dá se z toho vyžít.

Rychlostí blesku jsem vběhl do koupelny a upravil se. Když jsem si chtěl umýt obličej, všiml jsem si, že mám na dlani napsané telefonní číslo. Problém byl ten, že jsem absolutně neměl páru, čí by asi mohlo být. Ze včerejška si nepamatuju vůbec nic. Bohužel, nebo bohudík? Násilně jsem lihovku ze své ruky vydrhnul a běžel jsem k autu.


×××
O měsíc později.

Jen jsem si tak ležel doma a nudil se. Nedobrovolně jsem si musel vzít dovolenou a neměl jsem absolutně šajnu, jak vynaložit s veškerým tím volným časem. A tak jsem se rozhodl, že to zkusím znovu.

***

,,Čau," pronesl jsem, když jsem prošel kolem postávajících čumilů u baru.

A udělal jsem dobře, že jsem nakonec přišel. Úplně vzadu, stejně jako kdysi, posedával mladý kudrnatý klučina a s někým si povídal. Na tváři se mi bůh ví proč rozzářil úsměv.

,,A hele, kohopak to tady máme?" Harry vstal nadšeně ze židle a pořádně si mě prohlédl.

,,Jo, jsem to já, sám tomu nechci uvěřit," uculil jsem se a můj zrak spočinul na tom muži, který mu dnes nejspíš dělal společnost. Vysoký, tmavovlasý týpek se strništěm, tipl bych mu tak okolo čtyřicítky. ,,A kdo je tohle?" naklonil jsem se k němu a šeptnul jsem.

,,Eh, to je..." tiše si odkašlal, ,,ani nevím jak se jmenuje, na tom nezáleží, co tady chceš?" chytil mě za paži a táhl mě směrem k WC. ,,Fajn, už nemusíme šeptat, tak co tu děláš?" dal si ruce v bok a vypadal jako naštvaná puberťačka, které zakázal táta jít na tu nejskvělejší párty s těma nejskvělějšíma klukama na světě.

,,Neměl jsem co dělat a chtěl jsem si jen popovídat," odpověděl jsem mu a opřel se o zeď.

Harry si zkousnul ret a rozhlídl se kolem sebe.

,,Hele, nechceš mě přefiknout, že ne? Protože víš, že já..." nestihl jsem to ani doříct a on mě přerušil.

,,Já vím, děláš do bab, o to nejde. A to že jsem teplej neznamená, že chci ojet každého, kdo se tváří na to, že by chtěl," mluvil tak rychle, že jsem postřehl jen 'ojet by chtěl'. ,,Dnes to prostě nejde, pracuju," dodal ještě.

,,Pracuješ? Jsi něco jako servírka nebo co? Protože na to by ses celkem hodil, akorát bys měl trošku doladit ten make-up, máš to tady trošku mázlé," naslinil jsem si prst a přejel mu jím po čele.

,,Tak zaprvé, neplivej na mě, a zadruhé, vůbec nevíš, o co jde, a byla bych ráda, kdybys to neřešil," protočil oči.

,,Ty mluvíš jako ženská? Děláš si srandu? Bůh ti očividně nadělil o pár koulí navíc," rýpnul jsem si do něj, ale pochopil jsem, že mu to vtipné nepřijde.

,,Mám takové chvilky, ano. A už odtud zmiz," zamračil se a dlouhým rukávem od svého přilehlého svetru si otřel obličej.


***


Jak mi Harriet nařídila, tak jsem taky udělal. Ah, kašlat na to, je to prostě Harry, žádná přihlouplá Harriet. Stejně jsem nechápal, co myslel tím, že zrovna pracuje. A tak jsem další ze svých volných večerů prožil sám doma u lahve červeného vína a Hollywoodské slaďárny v televizi.


***


Konečně jsem se mohl vrátit zpátky do práce. Doma už jsem to nemohl vydržet. První den v práci, první šílený případ. Seděl jsem v kanceláři a vypisoval nějaké lejstra, když vtom jsem zaslechl hlasité výkřiky z chodby. Nedalo mi to a šel jsem se podívat, o co vlastně kráčí. Všichni lékaři s rouškami na tváři se snažili co nejrychleji dostat pacienta na lehátku na sál. Kupodivu jsem byl zavolán na pomoc.

,,Louisi, ten kluk potřebuje ihned něco na zklidnění," přiběhl jsem za ostatními a byl jsem v šoku. Sotva jsem lapal po dechu.

,,Loui? Loui... Umřu?" na lehátku ležel Harry se slzami v očích a pevně mi svíral ruku.

,,Neumřeš, to ti slibuju, jen mi musíš říct, co se děje, jinak ti nemůžu pomoct," vyhnal jsem alespoň polovinu svých kolegů v místnosti a nechal si tam jen svou asistentku.

,,Já... Loui, prodávám své tělo," dostal ze sebe a mě v okamžiku napadlo to nejhorší.

,,Dám ti nějaké léky, všechno bude v pořádku," opustil jsem místnost a vydal se do laborky kvůli krevním testům.


***


,,Mám HIV, Louisi?" když jsem vešel na pokoj, Harry se úplně třásl. Strachem.

Zhluboka jsem se nadechl.




 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Broken.Loony Broken.Loony | 27. května 2014 v 23:18 | Reagovat

Aaaaa! Jak to může takhle skončit? To jako fakt? :D Tyy vole! :D ...doufám, že už píšeš další Mišaláčku :D nice one!

2 Utsukushii Akumu Utsukushii Akumu | Web | 30. května 2014 v 19:14 | Reagovat

a já že měl nehodu, no doufám, že bude Harriet v pořádku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama